Čau, tak se po pár dnech zase hlásím. Co se dělo? Vlastně nic moc zajímavého. Pokračuji ve hraní her, čtení, sledování seriálů a snaze neušikanovat sama sebe.
V důsledku veder jsem pár dnů necvičila, krom prubnutí plavání na koupáku (vedle kterého paradoxně bydlím), a nějakého drobného poplavu u babičky. Takže obdivuji vás všechny, kteří jste v tom počasí zvládli jít běhat, zvedat rakety nebo se jakkoliv hýbat. Jste borci, že jste to dali, protože já ne.
Zatím se ale snažím držet, hýbat se alespoň trochu každý den, nejíst blbosti a nemyslet na hovna, abych si to sama nezhoršovala. To se ale moc nedaří. Ačkoliv vím, že to není dobré, tak jsem docela posedlá tím řešit každou statistiku z každé aktivity, co dělám. Můj mozek potřebuje neustále řešit, jestli to bylo dostatečně efektivní, jestli intenzita byla vysoká, jestli to celé vůbec k něčemu bylo a pomůže mi to. Vím, že to je hloupost, která jen zatěžuje moji hlavu, ale i tak si nemůžu pomoct. Asi pořád potřebuji pocit nějaké kontroly a znaku toho, že dělám dost, že je to validní, že se ty věci počítají, že to celé dělám správně.
Určitě to není perfektní. Nechodím 20 kilometrů rychlou chůzí do kopce každý den, nemám perfektní ranní rutinu ani jídelníček, necvičím hodinu a půl denně. Vlastně jdu jen na docela klidnou procházku se psem, kdy moc nespěchám na sebe a už vůbec ne na psa, a cvičím 4x týdně 20 minut. Protože vím, že 20 minut odcvičím a nevyseru se na to po deseti minutách.
