#wickedcampers

Pro let z Christchurch do Melbourne jsme se rozhodli využít domácích aerolinií Air New Zealand a nelitovali jsme. Vše probíhalo hladce a v letadle byl poměrně vysoký standard. Když jsme přelétali nad západním pobřežím, tak jsme pod sebou viděli krásné zasněžené hory i s nejvyšší novozélandskou horou Mt.Cook (3724 m ).

Po příletu nás lehce zaskočila paní na immigračním při vstupu do země, když po nás chtěla adresu, kde v Austrálii budeme ubytovaní. Naše odpověď, že adresu nemáme, že budeme mít půjčený camper van a budeme bydlet po kempech, které se zrovna namanou, ji moc neuspokojovala, nicméně nakonec nás pustila. Bylo nám doporučeno pro příště, do příletové karty uvést alespoň adresu autopůjčovny - sice účelově úplně k ničemu, ale zřejmě pro klid v duši všech zúčastněných :D

Z letiště jsme se Uberem dostali do autopůjčovny Wicked campers, kde jsme měli objednanou Toyotu Corolu se stanem na střeše. Jak jsme posléze zjistili, stan se dá rozbalit doslova za pár vteřin.

Tahle půjčovna se vyznačuje především nízkou cenou, která na první pohled vidět není, a pak výraznými pokreslenými auty, která naopak upoutají na první pohled a jsou jako pěst na oko. Nápisy jako: ,,beru drogy pravidelně" anonymitě také nepomáhají :D Hned na parkovišti se nám dostalo varování, abychom si ve stanu nevařili na vařičích a nezapalovali svíčky - jako vysvětlení tam stálo vyhořelé auto.

Po nákupu základních potravin jsme vyrazili poznávat Austrálii. Naším prvním cílem bylo vidět klokany. Proto jsme se vydali do městečka Anglesea, kde je golfové hřiště, na kterém žijí. Na hřišti jich byla spousta, ale celé hřiště bylo za plotem. Pak jsme jeli ke vstupu do areálu a tam jsme potkali 2 klokany na trávě. Byli pár metrů od nás a byli úžasní :-)

Po cestě dál, směrem ke Great Ocean Road jsme potkali čokoládovnu. Všechno tam bylo krásně barevné, zkrátka takový dětský ráj.

Dalším plánovaným pointem měly být koaly v Kennet river. Z hlavní cesty se zabočilo doprava a hned doleva. V komentářích lidé psali, že koaly viděli již na prvních stromech. My tam potkali na stromech jen spoustu kakadu. Byli nádherní, ale strašně uvřeštění. Po koalách ani památky. Pokračovali jsme po takové štěrkové cestě dál, jeli jsme krokem oči upřené do korun stromů. Koaly stále nikde. A pak jsem najednou něco zahlédl. Ve výšce bylo ,,něco". Taková chlupatá koule, která se ani nehla. Chvilku jsme ji pozorovali a poté jeli ještě dál. Začalo pršet a pak jsme uviděli další dvě. Jedna jedla a druhá se opět ani nehla - spala. I když pršelo a koaly vlastně nebyly moc zábavné, tak jsme stáli a sledovali je jako nějaké zjevení. I když nic nedělali - nebo možná právě proto - byly strašně roztomilé. Po dalším kousku cesty jsme uviděli další. Opět spala. Poté, už řádně promoklí jsme to otočili a jeli zpět.

Zastavili jsme se na jednom majáku a pak jeli ještě na jeden. Po cestě na nás padla tma. Z hlavní silnice jsme odbočili na takovou zapomenutou asfaltku a lesem štrádovali asi 10 km. Všude po cestě jsme viděli spoustu klokanů. Krmili se u cesty nebo jen tak přehopsali z lesa přes cestu zase do lesa. Vlastně žijou dost podobně jako u nás třeba srnky. Když jsme přijeli na maják, zjistili jsme, že je v uzavřeném placeném areálu a už bylo zavřeno.