Obleky modrých odstínů, slim fit střih a hedvábné kravaty bez výrazného vzoru. To jsou jen některé z trendů v pánských svatebních oblecích. V čem bude ženich na svatbě šik, jsme se zeptali Adama Šafránka z blogu Two Gentlemen, který muže učí gentlemanskému oblékání a chování.

SL: Tvoříte blog pro moderní gentlemany, kde se mimo jiné věnujete i oblékání. Existuje zažitá představa, že Čech a elegantní móda nejdou příliš dohromady. Bylo cílem založení blogu to změnit? A roste podle vás zájem českých mužů o aktuální trendy v této oblasti?

Adam: Ano a ano. Blog jsme založili s mým dobrým kamarádem ze střední školy. Studovali jsme provoz diplomatických služeb, kde jsme se mimo jiné také věnovali otázce etikety. Nejen oblékání, ale i chování některých mužů mi zkrátka přišlo nepochopitelné. Řekli jsme si, že i kdybychom pomohli jen pár lidem k tomu, aby se začali lépe oblékat či chovat, bude to stát za to.

Muži si začínají uvědomovat, že to, jak se oblékáme, je velmi důležité a často také určující nejen v profesním, ale i v soukromém životě. V posledních letech tak šla úroveň oblékání Čechů výrazně nahoru. Důkazem toho, že muži o sebe více pečují, může být například vznik různých specializovaných obchodů na pánskou módu či barber shopů. Doufám, že to tak bude dále pokračovat, snad i díky nám. Stále jsme na tom ale v porovnání s ostatními evropskými státy podprůměrně.

 SL: Co je v současnosti nejvíc IN v pánských oblecích na svatbu? Jaký střih, barva, materiály, kravaty, doplňky? A co je naopak absolutně pasé?

Adam: Obleky modrých odstínů zažívají v posledních letech obrovský boom a tento trend se promítá i do svatebního oblékání. Už dávno neplatí, že jsou svatby černobílé. Nejoblíbenějším střihem je jednoznačně slim-fit, nejoblíbenějším materiálem je vlna, často s příměsí hedvábí. Hned po ní následuje len, který je ideální v pozdních jarních a letních měsících. Vhodným doplňkem je květina do klopy (tzv. butoniéra), která je jediným kouskem oblečení, který bychom měli ladit s nevěstou, konkrétně s její kyticí. Kravata hedvábná, bez výrazného vzorku.

Muži mají oproti ženám tu výhodu, že je pánská móda, co se týče obleků, poměrně neměnná. Ten stejný oblek, co měl na svatbě váš praděda, by víceméně odpovídal módním trendům současnosti. Drobné rozdíly jsou pouze ve střihu, použité látce a celkové kvalitě. Na první pohled mohou vypadat téměř identicky.

 SL: Jaké jsou podle vás v současnosti u nás top značky/návrháři pánských obleků? A jaká je vaše oblíbená značka a proč?

Adam: Z českých návrhářů se mi nejvíce líbí Mirka Horká a Pavel Ivančič. Ten například oblékal Gabrielu Gunčíkovou v Eurovizi. Jejich práci nesmírně obdivuji a moc se mi líbí.

Pokud bych si měl vybrat značku, která mě bude do konce života oblékat, vybral bych si Ermenegildo Zegna. Takový luxus si bohužel většina z nás nemůže dovolit, proto doporučuji například britský T. M. Lewin či české Friendly Suits, kde jsem si nedávno nechat šít sako na míru.

 SL: Co vnímáte jako největší prohřešky v oblékání dnešních ženichů?

Adam: Za největší prohřešek považuji nošení smokingu či fraku. Jedná se o oblečení, které se nosí na večerní slavnostní události. Vzhledem k času, kdy se v Česku svatby konají, je jejich nošení poněkud nemístné. Pokud chce ženich formálnější svatbu, měl by volit spíše žaket.

Na svatbě samotné pak nezapomeňte omezit počet věcí, co nosíte po kapsách. Telefon zapomenutý v kapse může velmi jednoduše zkazit svatební fotografie.

 SL: Jak byste poradil muži, který absolutně neví, jak a kde si vybrat oblek na svatbu. Podle čeho se při výběru obleku řídit?

Adam: Svatbu má člověk jen jednou (maximálně párkrát) za život, proto by měl ženich do obleku investovat. Na rozdíl od nevěsty jej totiž může nosit běžně i po svatbě. Vsadil bych na trojdílný oblek na míru.

Oblek musí padnout dokonale. Rukávy by neměly být příliš dlouhé ani krátké, perfektně musí sedět také v ramenou a nesmí být moc široký v pase. To se vám však u krejčího nestane.

Pro Svatební Laboratoř rozhovor připravila Lucie Paseková.

PHOTO: Two Gentlemen  (https://www.facebook.com/twogentlemencz/?fref=ts)               T.M.Lewin (http://eshop.tmlewin.cz/)  

Pokleknutí na pódiu před plným sálem diváků a za zvuku oblíbené písně. „Míšo Doubravová, vezmeš si mě?“ Takto požádal muzikálový herec Roman Tomeš o ruku svou kolegyni a partnerku Míšu po představení Osmý světadíl. Plánovaná svatba bude dle jejich slov pestrá, neformální a hlavně bez zbytečného stresu. Co chystají?

SL: Žádost o ruku proběhla na jevišti. Romane, jak těžké bylo takovou žádost naplánovat?

Roman: Nejtěžší asi bylo zajistit, aby se Míša nic nedozvěděla. Proto veškeré přípravy probíhaly v naprostém utajení! Připadal jsem si jako James Bond :-). Vědělo o tom pouze nejužší vedení divadla. Ani kolegové na jevišti netušili, co se stane. Samozřejmě bylo velmi těžké se v daný moment vyjádřit, byl jsem ohromně nervózní! Bylo to během představení, kde jsme se seznámili a pro oba to je symbolické. Ale byli u toho diváci, Míša mohla být nervózní a zareagovat všelijak.

SL: Míšo, jak jste žádost prožívala?

Míša: Já byla úplně konsternovaná a neskutečně překvapená, šťastná a vyklepaná... Přála bych to zažít každý holce, je to nepopsatelný euforický pocit a nepochybovala jsem o odpovědi ani vteřinu...:-)

SL: Svatbu plánujete v netradičním originálním duchu. Jaké zajímavosti se na ní například objeví?

Roman: Spíš, než originální, chceme, aby svatba probíhala neformálně. Žádné černé obleky a šaty, žádné přehnané oficiality. Chceme to barevné a pestré. Svatba bude probíhat venku mezi rybníky, bude tam "vintage" výzdoba. O veškerou výzdobu a další věci se stará především Míša ve spolupráci s Klárou Šídlovou z KS Production.

Míša: Já ještě doplním, že velkou roli na naší svatbě budou hrát naši dva pejsci. Ta menší, Mimi, nám ponese k oltáři prstýnky a větší, Akord, bude celou svatbu natáčet speciálně připevněnou kamerou.

SL: Svatba by měla proběhnout venku v přírodě. Prozradíte, jaké místo jste si pro obřad vybrali a proč?

Roman: Obřad bude probíhat v Resortu Svět v Úžicích. Je to kousek od Prahy, je to tam podle mě ideální na svatbu. Louka, rybníky, krásný penzion, skvělá restaurace, kaplička, minigolf pro svatebčany atd. Zároveň je to cenově dostupné. To vše hrálo do karet této volbě.

SL: Míšo, jaké jste si vybrala svatební šaty a kdo je navrhuje?

Míša: Šaty mi navrhnul podle mojí konkrétní představy můj kamarád Oldřich Vojta a šije mi je úžasná Radka Černohorská v pardubickém salonu Femme fatale. Nebudou úplně tradiční, ale budou podtrhovat ženskost a zároveň budou velmi přírodní.

SL: Jaký bude svatební dort a kdo vám ho bude připravovat?

Roman: Nebudeme mít klasický patrový dort. Nechali jsme si vyrobit dřevěný stojan ve tvaru dortu, na kterém budou vyskládány malé dortíky - cupcakes. Nikdo se nebude muset patlat s krájením dortu a bude to praktické. Navíc dortíky budou bez lepku. Péct nám bude Kateřina Jiroušková.

SL: Co se objeví na svatební tabuli? Plánujete nějaké netradiční menu?

Míša: Samozřejmě chceme, aby se všichni dobře najedli, to je základ úspěchu. Takže menu budeme mít pestré, ale na obědě rodinu pohostíme přímo naším domácím bezlepkovým receptem, tak můžou nahlídnout, jak si sami doma zdravě a chutně vaříme.

SL: Jak zatím prožíváte svatební přípravy? Běží vše podle plánu nebo už jste narazili na nějaké komplikace?

Roman: Já si myslím, že zatím probíhá vše podle plánu. Alespoň z mé strany :-). Prstýnky, obleky, pozvánky a další věci jsou už v podstatě připravené. Teď jen vydržet a nebát se! :-) Říkal jsem si, že když tak se natočí nový film podle pravdivé události, který se bude jmenovat "Ženich na útěku"! Dělám si samozřejmě legraci. :-)

Míša: Chceme si v ten náš nejdůležitější den v našich životech hlavně všechno užít bez stresu a nervozity. To je cíl :-).

Pro Svatební Laboratoř rozhovor připravila Lucie Paseková

PHOTO: Lenka Hatašová

Malá a milá svatba Lucky Vondráčkové a Tomáše Plekance.

Zpěvačka Lucka Vondráčková a hokejista Tomáš Plekanec si řekli své ano před pěti lety v rozkošné kapli svaté Kláry v pražské Troji. Jak Lucka na svatbu vzpomíná?

SL: Se svým manželem jste už před svatbou žili převážně v Kanadě – plánovali jste odtud i svatbu? Bylo náročné zařizovat svatbu z jiného kontinentu? A zvažovali jste i možnost vzít se v Kanadě?

L: Ano, původně byla v plánu svatba v Kanadě. Měla jsem dokonce v Montrealu koupené i šaty. Ale nakonec jsme si řekli, že poletíme domů, ať s námi je celá rodina. Jsem ráda, že to stihl i můj děda a tatínek Tomáše.

SL: Měla jste krásné svatební šaty – kde jste čerpala inspiraci a co pro vás bylo důležité při výběru střihu? Jak moc se konečné šaty lišily od původního nápadu?

L: Děkuju. Šla jsem v Praze po Vinohradské a narazila na malý kouzelný obchůdek. V něm byla moc hodná paní a čekaly tam na mě tyhle šaty. Docela nerada nakupuju, takže jdu většinou tam, kde mě zaujme konkrétní věc ve výloze. Zkusím, koupím, odcházím :-). A tyhle šaty mi padly jak ulité. Odjakživa se mi líbí princess styl.

SL: Co svatební zábava? Sáhli jste po tradičních aktivitách, nebo jste zabrousili do něčeho originálního? Či vás někdo z hostů něčím překvapil?

L: Krájeli jsme dort. Toť vše :-). Vše bylo stručné, protože jsme pak hned pokračovali do Puppu na Zlatou hokejku :-).

SL: Svatební atmosféru dělá z velké části vybrané místo. Podle čeho jste vybírali vy? A byli jste se vším spokojení?

L: Brali jsme se v kapli sv. Kláry. Je to rozkošný malý prostor a vešlo se tam přesně našich 20 hostů. Pak tam sice ještě vlálo pár paparazzi fotografů na stromech, ale přijeli pozdě :-). Takže obřad proběhl v klidu a ještě krásně svítilo slunce.

SL: Který z fotografů Vaši svatbu zvěčnil? Pro každou nevěstu je důležité něco jiného. Co jste chtěla na fotkách zachytit vy?

L: Hlavně jsem nechtěla na fotkách propást rýžový déšť :-). Pan fotograf Vojzola ho vychytal moc hezky :-). Můj muž se velmi nerad fotí, tak jsem ráda i za těch pár fotek co máme :-).

SL: Na co ze svatby nejraději vzpomínáte? A udělala byste něco jinak?

L: Donutila bych Tomáše k tanci. To je ale zhola nemožné. Jinak bych nic neměnila. Vše vyšlo příjemně. Přeji všem budoucím manželům hodně štěstí! :-) Lucka

FOTO:Jiří Vojzola

Pro Svatební Laboratoř článek připravily Lucie Paseková a Lucie Prostřední.

“Začít žít, ne jen přežívat!”. Toto motto je dovedlo až k realizaci nápadu všeho nechat a přesunout společný život do Indonésie. 

Pojďme se společně podívat na to, co této cestě předcházelo.

SL: Jaké bylo Vaše zasnoubení? Jak se Radim vyslovil?

Radim: Naše zasnoubení probíhalo v oblacích. Tajně jsem objednal soukromé letadlo, Danče ten den řekl: „sbal si věci na alespoň 3 dny a jedem, mám pro tebe překvapení“. Prstýnek jsem měl už skoro 2 měsíce koupený a čekal jen na tu správnou chvíli. Po příjezdu na letiště v Břeclavi stejně nic netušila. Nasedli jsme, já dal Danče foťák do ruky, ať fotí. Byl překrásný den, sluníčko, pár mraků. A my letěli nad jižní Moravou, nad Pálavou… do této chvilky to byla idylka. Po té, co už jsme letěli asi 15 minut, jsem se odhodlal, „pokleknul“ (v letadle pro 4 osoby nejde úplně kleknout), a řekl: „Miláčku, otoč se.“ Reakce byla: „Teď mě nech, fotím!“ Tak tedy druhý pokus „Miláčku, vážně se otoč, něco pro tebe mám“. Odpověď zněla stejně s hrubším důrazem. Až na potřetí, kdy jsem zvýšil hlas, se otočila. Já držel krabičku s prstýnkem a nezmohl jsem se ani na slovo. Co myslíte, že řekla? …. ANO samozřejmě.

SL: Vaše svatba byla do detailu propracovaná a měla krásnou konceptuální podobu. Jak dlouho trvalo reálné plánování a kdo Vám při plánování pomáhal?

Daniela: Jak říkáte, svatbu jsme plánovali opravdu dlouho a pečlivě. Pomáhala nám koordinátorka s některými detaily, protože na vše jsme nestačili. Třeba takové dekorace, či objednávky nábytku jsme nechali čistě jen na ní. Jako nevěsta jsem měla hrozně moc představ, jak by měla naše dokonalá svatba vypadat, a naše koordinátorka nám pomohla vybrat to nejlepší.

Radim: Sami jsme pak vybrali místo obřadu i hostiny. Měli jsme hodně přísná kritéria. Pro naše dva malé pejsky to muselo být místo, kde mohli bezpečně běhat a ne být přivázaní na vodítku. Muselo být bezbariérové. Blízko vinic. Muselo mít zároveň dobré ubytování pro všechny naše svatebčany a především zapadat do konceptu swingové svatby. Než jsme toto místo našli, projeli jsme kompletně celou Jižní Moravu a okolí Zlína a Luhačovic. Jen ježdění za hledáním našeho vysněného místa nám zabralo půl roku. 

SL: Jste zaměřeni na design a na Vaší svatbě je to znát. Co si myslíte o úrovni českých svateb? Myslíte si, že svatební koncept a promyšlené a propracované detaily jsou důležité? Radim: Úroveň českých svateb není špatná, ale jak je to ve všech oblastech, záleží to nejen na hlavních protagonistech, ale i na dobrých lidech, kteří svatby plánují, pomáhají s přípravami a ví, co udělat tak, aby to skvěle vypadalo. Je to ale také hodně o financích. Na všem se jednoduše šetřit nedá a svatba v Česku je hodně drahá záležitost, pokud má být fantastická (=dle našich představ, a my jsme detailisti). Musíme říct, že díky dekoratérce nebyla naše svatba přeplácaná, ale krásně sladěná a každý předmět měl své místo a význam.

D+R: Třeba ten nejdůležitější detail, jak udělat svatbu bezproblémovou a úžasnou, byl zasedací pořádek. Sladit rodinu, přátele, svatební hosty, kdy víte, že jeden se nebaví s třetím a druhý s prvním, nebo například nechcete aby někdo seděl v čele a připadal si tak důležitější než ten kdo sedí na straně. Zkráceně řečeno je to úkol vážně těžký. My na to ale vyzráli. Koupili jsme kulaté stoly místo hranatých a měli přesnou pozici každého, přičemž jsme počítali i s natočením stolu vůči ostatním stolům. :D

SL: Byly nějaké horké chvilky při realizaci, kdy jste se nemohli shodnout nebo bylo složité se pro něco rozhodnout?

Radim: Nebyly, mně bylo všechno už jedno od určité chvíle, kdy toho bylo na mě moc a manželce jsem tedy vše už rád odsouhlasil. :D Nakonec tato skvělá taktika byla úplně nejlepší, protože jsme se nepohádali kvůli svatbě ani jednou. A já byl spokojený, protože se mi líbilo úplně vše od kapesníčků na slzičky až po dortíky. (I kdyby se mi to nelíbilo, stejně bych souhlasil.)

SL: Co byste doporučili ostatním při realizaci svatby? Co by opravdu neměli podcenit?

Radim: Prvně bych doporučil poslouchat více budoucí manželku. Bude Vám, pánové, mnohem lépe. :D No a pak taky šetřete, bude to třeba. I když totiž začínáte s nějakým rozpočtem, stejně ho přešvihnete minimálně o další velmi důležité a potřebné položky.

D+R: Ne, děláme si samozřejmě srandu. Podle nás je základ vybrat si prvně styl svatby, který Vám sedí, máte rádi a budete se v takovém prostředí cítit svobodně (i po tom, co už svobodní nebudete :D). Podle nás je i další důležitá věc, a to mít kolem sebe dobrý tým lidí a spřátelit se s nimi alespoň půl roku před svatbou. Vybrat si totiž kameramana, který Vás vůbec nezná, den před samotnou svatbou, nenatočí svatbu tak dobře. Když už Vás zná, bude vědět, jak budete myslet či reagovat v různých situacích a v konečném důsledku bude tak nenápadný, že vlastně ani nebudete vědět, že na svatbě nějaký kameraman byl a při tom budete mít dokonalé video.

SL: Stal se na Vaší svatbě nějaký trapný moment, nad kterým se ještě dnes usmíváte?

Daniela: Stal ... Házení kytice vs. Vystřelení podvazku. Když jsem házela kyticí, na první pokus holky jen stály a zvesela se koukaly, jak kytka dopadá na zem metr před ně. Absolutní nezájem. Takže se to povedlo až na druhý pokus. Za to kluci se při střílení podvazku, který mi Radim se zavřenýma očima sundal jen pomocí zubů z nohy, mohli přetrhnout a stihli se i poprat (se smíchem samozřejmě).

FOTO: Petr Vokurek

VIDEO:  DIB Production

PRODUKCE A DEKORACE: Daniela&Radim Pacak + Svatby podle Katy 

Se srdcem na dlani a obrázky z rodinného alba dnes přinášíme článek o našem dobrodružném svatebním focení pod hladinou. 

Svatební fotografie. To je jedna z věcí, která se dá udělat buď úžasně, nebo naprosto otřesně. Něco mezi tím se dá asi jen těžko hledat.  Ženich a nevěsta se většinou až do poslední chvíle o výsledek strachují, přece jen takové fotky (předpokládejme většina z nich) už nikdy nenafotí. Taková věc se jen těžko pro fotografa opakuje. A strachují se i tací, kteří si na výběru fotografa dali záležet, našli toho pravého a zainvestovali do zkušenosti a umu. Ti se, v drtivé převaze, strachují zbytečně.  A pak jsou tací, kteří se nestrachují, pro něž třeba vkusné fotografie nejsou podstatné a svatební den svěří strýčkovi, bratranci, či kamarádovi. Vždyť si přeci loni koupil ten drahý foťák na dovolenou do Egypta a ty fotky rybiček a pyramid byly fajn.

Já a Lucinka jsme z těch, kdo si na kvalitní fotografický výstup, kterým se rádi pochlubíme i se na něj sami často rádi podíváme, potrpí. Proto jsme poměrně hodně času strávili nad úvahami, jak naše mexické dobrodružství a především náš den D zachováme pro budoucí generace. Asi to byla náhoda, která tomu chtěla, abychom se mohli zúčastnit svatebního veletrhu zde v Calgary a tam narazili na svatební fotografie právě z Mexika. Nevěřili jsme vlastním očím, ale ty fotky vážně byly pořízené pod vodou a to ne v plavkách. Vše vypadalo, jako by nevěsta a ženich skočili do vody rovnou od oltáře bez nutnosti ztrácení času převlékáním, jednoduše oblečeni ve svatebních šatech. Znáte ten pocit, když jste si v momentě jisti, že jste právě našli, co jste hledali?...

… tak ten jsme pocítili a naše volba stylu fotografie byla jasná. Teď jen vyzjistit všechny možnosti a vybrat toho nejlepšího z nejlepších. Několik hodin bádání a procházení webových stránek fotografů, pinterestů a podobných internetů nás dovedlo až ke jménu Diego. Proběhlo několik emailů, poté (na doporučení lidí se zkušenostmi s mexickou „spolehlivostí“) i skype hovor přímo s Diegem. O tom, kdo a jak náš den zvěční, bylo definitivně rozhodnuto.

Po příletu do Mexika jsme měli jen necelé tři dny na doladění posledních detailů. Například najít perfektní místo pro náš obřad. Původní plán byl takový, vyhledat pěkné, klidné místo na pláži, někde mezi palmami, kterých naštěstí bylo kolem nepočítaně. Takové jsme brzy objevili a spokojeni se šli zeptat na recepci, jak zajistit, aby celý tým byl do areálu resortu skrz střeženou vstupní bránu vpuštěn. A tady začalo lehké drama. Recepční přišla s informací, že pokud chceme jakoukoliv návštěvu, musíme jí koupit „vstupenky“. Po dotazu na cenu oné vstupenky nám úsměvy opadly, protože bylo jasné, že tudy cesta nevede. Pomyslnou tečkou nad úvahami, jestli na to máme, ukončila recepční větou, ve které nám sdělila, že pokud chceme pozvat i vlastního fotografa, tomu musíme pořídit speciální vstupenku a to mnohonásobně dražší, než do té chvíle drahé návštěvnické vstupenky. Dvoudenní pátrání po „veřejné“ pláži skončilo fiaskem. Taková byla v okolí několika desítek kilometrů vlastně jen jedna. O klidu, nebo kdovíjak výjimečné kráse se rozhodně mluvit nedalo. Díky této komplikaci jsme ale měli náš obřad a potažmo fotografie na tom nejlepším místě, jaké jsme si mohli přát.  Situaci zachránila až 12 hodin před obřadem koordinátorka našeho týmu oddávajících. Sehnala pro nás možnost vše uspořádat uprostřed džungle u posvátného jezírka „cenote“. Co víc, přístupová cesta k tomuto jezírku byla doslova přes ulici od našeho resortu, takže na obřad jsme vyrazili pěšky s šaty přes rameno.  Tato jezírka jsou zásobována podpovrchovými řekami, proto se v nich voda neustále obměňuje a zůstávají tak naprosto křišťálově čistá. Staří Mayové věřili, že jsou bránami do vesmíru a skrze ně komunikují s bohy. Do těchto jezírek pak vhazovali své oběti, lidské nevyjímaje. Teď to asi nezní jako to pravé místo pro svatbu, ale skutečnost nám byla osvětlena záhy tak, že pro Mayského člověka bylo obětování sama sebe tou nejvyšší poctou a možností přejít do další fáze života. Toto místo se pak skutečně ukázalo jako místo s velmi silnou energií a náš obřad trvající skoro hodinu jsme si společně prožili až neuvěřitelně niterně.

Tím se dostávám konečně k tomu, o čem tento článek pojednává. Fotograf Diego a jeho tvorba. Součástí balíčku, který jsme získali, bylo pochopitelně i focení samotného rituálu. Jak jsem už zmínil, prožitek byl natolik silný, že o focení během něj jsme prakticky nevěděli. Nezpozorovali jsme vlastně ani fakt, že v průběhu obřadu dorazil i Peter, slovenský fotograf, jehož jsme v Mexiku potkali a dohodli se s ním, že si náš obřad také cvičně nafotí a s ním jeho kamarád, který nám jako bonus přidal video z dronu.

Zde je nutno podotknout, že bychom po sté rádi poděkovali za možnost mít obřad pod slunečníkem džungle a ne na otevřeném prostranství a přímém slunci. I tak bylo vedro úmorné, ale v porovnání s plánem „A“ snadno snesitelné.

Zlatým hřebem našeho fotografického zážitku bylo ovšem ono „underwater shooting“, „trash the dress“, aneb podvodní focení. To jsme ale měli s Diegem naplánováno až na druhý den dopoledne, kdy časový plán byl udán směrem slunečního svitu stíněným porostem džungle, který v tu dobu Diegovi dělal dokonalou světelnou asistenci. Sešli jsme se tedy opět na okraji stezky vedoucí k „cenotes“, tam jsme se znovu převlékli do šatů a šlo se na věc.

Z mého pohledu byly první kroky do vody dosti osvěžující teploty ve svatebním oblečení poněkud opatrné, ale musím říct, že prvotní smíšené pocity vzaly velmi rychle za své a celá situace začala být čím dál tím více zajímavá a zábavná. Já ale měl celou situaci o poznání jednodušší, než Lucinka. Byl jsem v podstatě „na lehko“ a měl na sobě jen lněné kalhoty, lněnou košili a vestu. Ovšem co se stane s dlouhými, ač nijak extrémně načančanými svatebními šaty nevěsty ve chvíli, kdy se v nich dotyčná ponoří do vody, to si každý alespoň trochu fyziky znalý člověk dokáže domyslet. Šaty nasají vodu, ztěžknou, přilepí se k tělu a co je asi úplně nejhorší – začnou se neuvěřitelně zamotávat a nevěstě tak chvílemi naprosto znemožňují „šlapat vodu“. Pokud bych to chtěl hodně zdramatizovat, řekl bych, že se to celé občas mění v boj o holý život. Ale tak hrozné to zase není. Celé je to, i přes drobné útrapy a několik deci nalokané vody, ohromná zábava a skvělá zkušenost. Diego byl skvělým průvodcem a jeho asistent spolehlivým podavačem záchranných plováků, které většina z nás zná spíše z plaveckých školiček.

Protože dopolední slunce bylo neúprosně rychlé, po několika desítkách minut jsme se i s celou aparaturou přesunuli do jiného, většího a hlubšího cenote, kde jsme fotili další várku obrázků. Po několika málo minutách Diego uznal, že materiálu máme dostatek, my se konečně převlékli do plavek a strávili v jezírkách značnou část dne odpočinkem a šnorchlováním.

Celou dobu jsme měli pocit, že kvůli našim nízkým zkušenostem s podvodním modelingem jsme nemohli Diegovi nabídnout dostatek možností zachytit alespoň pár zajímavých momentů a tak i u nás došlo na fázi strachování se o výsledek. Po několika týdnech čekání přišel velký balík fotografií a my nevěřili vlastním očím. Naši potápěčskou nezkušenost naplno vynahradil Diego svou zkušeností fotografickou. Samozřejmě napodruhé už bychom byli jistější a dokázali zapózovat zajímavěji, ale výsledek, který se nám dostal do rukou, byl i tak úchvatný.

V Česku se už dá najít čím dál tím více fotografů, kteří disponují potřebným vybavením a svatební podvodní focení nabízejí. Je třeba si jen vybrat. Jaké jsou mezi nimi rozdíly? U některých fotografů se nám například zdálo, že výrazy a barva nevěsty s ženichem na fotografiích připomínají spíš už utopence. Nejeden fotograf si také nedokáže tolik pohrát se světlem a možnostmi, které mu nabízejí sluneční paprsky pronikající pod hladinu. Samozřejmě zajímavější kulisou je mořská hladina, či v našem případě mexické cenotes, než dno vykachličkovaného bazénu. Ale i tam dokáže zkušený fotograf vytvořit přenádherné snímky, na které budete pyšni. A co na to šaty? Těm voda ani v nejmenším neublížila. Jen pokud by snad focení probíhalo v mořské vodě, či chlorovaném bazénu, bude určitě dobré šaty propláchnout čistou vodou.

Podvodní focení je velký zážitek, který bych rád doporučil každému, kdo má rád poznávání nezvyklého a především těm, kdo chtějí mít svatební fotografie s nápadem, který bude dlouho bavit vás i vaše přátele.

Se zprodukováním takového úžasného zážitku Vám rádi pomůžeme i v naší Svatební Laboratoři. V našem týmu jsou i skvělí fotografové, kteří se svatebním focením pod hladinou zabývají a to nejen v Česku a na Slovensku, ale i v Kanadě a Mexiku.

Nesněte svůj sen - Zrealizujte ho! Prožijte ho!

Pro Svatební Laboratoř

Svatební Laboratoř Vám dnes přináší další dávku inspirace a kreativity v podobě překrásné svatby Jany a Jakuba.

Jaké jsou tvoje dojmy měsíc po svatbě? Co v tobě tento den zanechal?

Chvilku po svatbě jsme se přestěhovali do Prahy, mám novou práci, jsem vdaná, spousta věcí je nových a zatím pocit šťastné manželky vládne:)

Která část tvé svatby pro tebe byla největším zážitkem a proč?

Když jsem přijížděla ke kostelu a viděla jsem tolik lidí z řad rodiny a kamarádů, skoro jsem tomu nevěřila. Měli jsme svatbu v kostelíčku v Blansku a spousta z nich je nevěřících, ale stejně kvůli nám přijeli ze všech konců republiky a okolních států.  Pak, když jsem viděla všechny rozesmáté tváře ve špalíru k oltáři, nemohla jsem odolat a smála jsem se s nimi. Nejkrásnější ovšem bylo naše setkání před oltářem. Já a můj drahý. Jen my dva a Bůh. Slib jsem si za celý den nestihla zopakovat, tak jsem ho slovo po slově odříkávala tak rozechvěle… Každé slovo se mi vrylo do paměti, a když jsem je slyšela z úst mého Jakuba, točil se mi svět. To bylo nejkrásnější a zatím to nic nepřekonalo, možná jednou narození dítěte, ale zatím top zážitek byl slib a následné požehnání.

Jak dlouho ses připravovala?

Už jako malou holku mě fascinovaly svatební šaty. Chtěla jsem být jako nevěsta na útěku, protože jsem si nedokázala v hlavě srovnat všechnu tu nádheru a vybrat si jedny jediné. Mám za sebou léta průzkumu, postupně se mi měnil vkus a taky nálada, ale věděla jsem, že do žádné „šlehajdy“ mě nikdo nikdy nedostane. Nakonec jsem zakotvila u své kamarádky Daniely Peškové, která je mladou a velmi talentovanou návrhářkou a ona mi vymyslela jednoduchou nádheru, za což jsem jí neskutečně vděčná. Celkově jsme svatbu připravovali asi 8 měsíců, ale bylo to zbytečně dlouhé.  Přípravu na faře jsme měli za měsíc hotovou, šaty se šily, prsteny se „prstenovaly“ a ženicha jsem nachystala během několika návštěv Zary. Mám mezi přáteli spoustu šikovných lidí, takže zařídit fotografku, make up artistu či hairstylistu byla taky brnkačka.

 Měla jsi wedding planner? Ano, ne, proč?

Jestli myslíš malý notýsek, kam jsem si zapisovala nápady a úkoly, tak potom ano, měla jsem wedding planner :D Jinak jsem si dělala všecko sama, jenom maminka zajistila víno a vlčnovské koláčky a taťka valašskou slivovicu od strýce. 

Měla jsi na přípravy dost času? Nebo by ti stačilo méně?

Jak už jsem zmínila, hotel a kostel jsem zamluvila rychle v lednu na září, protože jsem měla sestru v cizině a chtěla jsem na ni počkat. Ale 8 měsíců je opravdu zbytečně dlouhá doba, když máš kolem sebe spoustu ochotných přátel.

Co bylo z celého procesu plánování nejtěžší?

Asi srovnat si v hlavě myšlenky a nápady, vypustit zbytečnosti, nelpět na maličkostech (netvrdím, že se mi to úplně podařilo:)) A hlavně se zbytečně nestresovat a těšit se:)

Chystala jsi všechno sama nebo ti někdo pomáhal?

Snažila jsem se přípravy udržet v rodině, takže sestra pekla svatební dorty a koláčky, tatínek sehnal slivovičku a víno, maminka cukroví a vlčnovské koláčky, my s Jakubem jsme vytvořili pozvánky a já jsem uvázala květiny a naaranžovala svatební stoly.

Jakou část příprav bys raději přenechala někomu jinému?

Všichni byli na svém místě, takže bych nikoho nevyměnila ani nikomu nesvěřila nic jiného:)

Podařilo se vše podle tvých představ?

Až na pár maličkostí ano, celý den měl takový free stylový spád, takže si ani nepamatuju, co by neklaplo..

Kde jsi čerpala inspiraci?

Ráda projíždím pinterest a boho blogy a taky mám ráda britskou květinovou kulturu a jejich Wedding Flowers Magazine, to je pro mě bezedná studnice inspirace…

Dekorace a květinová výzdoba byla tvým nápadem nebo sis nechala poradit od odborníků?

Chtěla jsem čistou jednoduchou výzdobu, přesto plnou květin, a tak jsem vytvořila takovou pozdně letní zahradní směs zasazenou do malých skleněných váz zdobených prostou krajkou.  Tmavě rudá, burgundská, tmavě zelená, modrá, světlé tóny pepita růží a ostře růžových jiřin, sasanky a kosmos, to byl můj sen noci svatojánské.

Co vás vedlo k výběru místa na obřad a hostinu / svatební párty?

Hledala jsem místo mimo Brno, které nebude mít nápadnou či určující výzdobu a Zámecká sýpka v Blansku přesně tento požadavek splňuje. Hodně dřeva, kamene, světla, zámecká zahrada, a k tomu dobré jídlo, vstřícný majitel a jako bonus pokoje přímo v objektu, nemohla jsem vybrat lépe. Kostelíček sv. Martina je jednou z nejstarších sakrálních staveb na Moravě a okouzlil mě románsko-gotickou jednoduchostí, růžovou zahradou a ovčím výběhem přímo u kostelních schodů. Otec Kaňa, který nás oddával, byl také trefou do černého, jeho moudrá slova mě provází každý den.

Jak do tvého ideálu zasahovala rodina?

Rodina mi v mnohém pomohla, ale nijak zásadně mi do příprav nezasahovali.

Jak si celý den užil ženich?

Myslím, že byl stejně šťastný jako já, že vidí své staré známé a kamarády a mohl si s nimi užít bezva večírek.

A co rodina a tvoji přátelé?

Všichni vypadali, že se dobře baví a je jim s námi dobře, takže asi všechno v cajku.

Co pro tebe bylo ve svatební den nejdůležitější?

Nejdůležitější byl pro mě pocit, že jsme všichni spolu, je nám dobře a slavíme velkou věc v našich životech.  A taky, že všechno dobře dopadlo a neutekla jsem:)

Je něco, co tě zklamalo, co nevyšlo podle plánu a na co bys upozornila další nevěsty?

Je složité koordinovat svou vlastní svatbu, takže doporučuji mít vždy někoho po ruce, aby Vám pomohl s nezbytnostmi. Jinak jediné, co zklamalo, byl fakt, že celý svatební večírek skončil a já už nejsem nevěsta. Dala bych si to klidně ještě jednou celé znova:)

Děkujeme za rozhovor!

Za Svatební Laboratoř Lucie Prostřední

1.díl - Svatební tetování

Co mě každý den inspiruje je práce s mými klienty. Mám to štěstí pracovat se ženami z celého světa a každý den si s nimi povídat o svatebních tradicích a rituálech. Je tolik krásných tradic, které jsem neznala a vůbec netušila, že existují. A proto jsem se rozhodla pro vás začít tvořit mini seriál o svatebních tradicích a rituálech napříč kulturami. Začnu fotkami mé klientky Alanah, které jsem vybrala svatební šaty z kolekce Madison James model mj12. Její svatba byla podle Indických tradic. Já osobně miluji indický rituál tetování rukou pomocí henny. Zajímá vás proč se indické nevěsty před svatebním obřadem nechávají tetovat hennou? Sledujte nás a již brzy se dozvíte víc.

Vaše Lucie Shamberger

Aron & Alanah