#vlajka

Různá měřítka a zmanipulování odmítači vlajky

Svědkové Jehovovi na svém webu pyšně ohlašují, že dva mladí odmítači zdravení vlaky zachovali ryzost, když odmítli zdravení vlajky a zpěv národní hymny. 

Tito dva mládežníci jsou zmanipulování a zarytě odmítají zdravit vlajku. Nevědí totiž, že jejich spoluvěřící v Chile vlajku pravidelně vyvěšují a že jim to nedělá žádná problém.

Cílem svědků Jehovových je manipulovat lidi a udržovat je v nevědomosti.  Jsou to uctívači loga JWORG.

A jaké mají krásné kravaty! Bez kravat by se na webu JW.ORG nemohli nikdy objevit. Jehova miluje kravaťáky.

Proboha!

Modláři v sálech království v Chile

Mnoho fotografií na internetu a některá videa (1) (2), jasně dokazují, že svědkové Jehovovi v Chile na sály království umísťují státní symboly – Chilskou vlajku.  Co na to říkají publikace svědků Jehovových?

Proč svědkové Jehovovi nezdraví vlajku? SVĚDKOVÉ Jehovovi zdůrazňují jistou zásadu uctívání více než jiné náboženské skupiny. Tou zásadou je výlučná oddanost. Ježíš tuto zásadu stanovil u Lukáše 4:8: „Jehovu, svého Boha, budeš uctívat a jemu samotnému budeš prokazovat posvátnou službu.“ Svědkové se proto vyhýbají tomu, že by své uctívání adresovali komukoli nebo čemukoli jinému ve vesmíru než Jehovovi. Podílet se na zdravení vlajky jakéhokoli národa je pro ně skutkem uctívání, který zasahuje do výlučného uctívání Jehovy a je porušením tohoto uctívání.  (g93 7/22 str. 17 Odvaha dát Boha na první místo - Rámeček)

Vyvěšování vlajky, nebo jiného národního symbolu je jasné modlářství. Strážná věž to říká jasně.

V sále Království nenajdete žádné oltáře, sochy, kříže ani jiné náboženské předměty, které jsou běžné v kostelech církví křesťanstva. Svědkové Jehovovi totiž věří, že používání takových předmětů je v rozporu s biblickým přikázáním: „Prchejte . . . před modlářstvím.“ (w10 5/1 str. 31 Co je to sál Království?)

Svědkové Jehovovi v Chile jsou modláři, kteří otevřeně zdobí sály království nacionalistickými symboly.

Proboha!

Poznámka: v ročence 1989 (anglicky) vyšla zkušenost, ve které sestra Altenbuchnerová jednoznačně odmítá vyvěsit státní vlajku (zástavu). Tato zkušenost je ve slovenské verzi (y90 str. 27 Rakúsko) popsána takto:

Foto: Youtube https://www.youtube.com/watch?v=-Ym5nJKhSTA

I v letošním roce bude na obecním úřadě vyvěšena vlajka pro Tibet. Proto je dobré si říct, co tímto symbolem vyjadřujeme.

Z portálu Lungta (http://www.lungta.cz/projekty/vlajka-pro-tibet/) cituji: “Mezinárodní kampaň “Vlajka pro Tibet” vznikla v polovině devadesátých let v západní Evropě a stala se jednou z nejvýznamnějších symbolických akcí na podporu Tibetu. Akce probíhá každý rok 10. března, v den výroční povstání Tibeťanů proti čínské okupaci Tibetu. Při povstání v roce 1959 zemřelo více než 80 000 Tibeťanů, statisíce Tibeťanů zemřely v následujících letech ve vězeních, pracovních táborech nebo v důsledku hladomoru. Cílem kampaně je poukázat na dlouhodobé porušování lidských práv v Tibetu. Česká republika se ke kampani připojuje pravidelně od roku 1996, kdy tibetskou vlajku vyvěsila první čtyři česká města. V loňském roce se k akci připojilo 737 obcí, měst, městských částí nebo krajů. Stovky vlajek vlají každoročně např. v Německu, Francii, Belgii a dalších zemích. Vlajky vyvěšuje celá řada škol, včetně Univerzity Karlovy a kromě různých organizací také mnoho občanů ČR. Po celé ČR probíhá v průběhu března řada akcí na podporu Tibetu.

10. března 2019 si připomeneme už 60. výročí tibetského povstání.

Kampaň Vlajka pro Tibet má především symbolický charakter a je vyjádřením solidarity s Tibeťany. Tibetská vlajka je jedním z nejvýraznějších symbolů, který Tibeťané v Tibetu používají při nenásilných protestech. Za její vyvěšení jim hrozí až několikaleté tresty vězení.

Lidská práva v Tibetu

V Tibetu jsou desítky let porušována základní lidská práva, včetně systematického potlačování svobody slova, politického a náboženského vyznání, národní a kulturní identity. Tibeťané nemohou používat své státní symboly (například tibetskou vlajku, státní znak), dochází k diskriminaci tibetského jazyka (na úřadech, v nemocnicích a většině škol je úředním či vyučovacím jazykem čínština) a v důsledku cílené migrace čínských obyvatel na území Tibetu také k diskriminaci rasové. Tibeťané se tak stali menšinou ve své vlastní zemi. Od roku 2006 úřady nechaly přemístit přes dva miliony Tibeťanů kvůli výstavbě nových domů pro čínské přistěhovalce. Tibeťanům jsou dále odpírána práva na vzdělání (podle oficiální statistiky čínské vlády je míra negramotnosti Tibeťanů starších 15 let více než 50%), právo na zdravotní péči atd. Dochází k cenzuře sdělovacích prostředků a internetu. Lidé jsou zatýkáni, zadržováni a souzeni bez práva na obhájce a řádný soudní proces. Dochází k mučení politických vězňů a k diskriminaci jejich rodinných příslušníků. V posledních letech je závažným problémem také drancování nerostného bohatství a ničení životního prostředí. Protesty proti výstavbě dolů v blízkosti některých hor a jezer, které Tibeťané považují za posvátné, jsou hrubě potlačovány. V posledních letech dochází k častému zatýkání umělců zejména tibetských zpěváků a spisovatelů. Pokračuje perzekuce mnichů, jejichž nenásilné protesty se úřady snaží okamžitě umlčet. Jejich počet v klášterech je omezen, dochází k častým kontrolám, téměř před každým klášterem se nachází minimálně jedna policejní stanice.

Z historie Tibetu