#trapnost

Humor je a byl - a revue je jeho instantní náhražka, která, drazí pánové, v dnešní době a letošním světě nepřetrvala. I když masy rozesmívá smáčení obličeje v ovocném koláči, nebo uklouznutí na banánové slupce.  Smích osvobozuje, potěší duši. Ale jsou chvíle, kdy v úpěnlivém hihňání slyším pouze nářek a trapnost, s jakou si lidé nejsou schopni pustit k tělu blíže ticho a smířlivost okamžiku. Duše jim brečí a oni se ve strachu uchylují k "vyuzenému humoru". 

Zase mi bývá zle z lidí. Točí se mi z nich hlava a odmítám se s nimi (už měsíce) stýkat víc než je třeba. K tělu si pustím jen opravdovou hrstku - a to také opravdu jez zřídka kdy, což je vlastně už víc než jen marnivá nálada, spíše se to stalo mou životní filozofií.  Opravdový přístup ke mne mají jen mé středobody. Které jsou momentálně "pouze" dva. Ale kdo si takový luxus dvou může vlastně dovolit? Jsem šťastná ale občas svou radost spíše ventiluji jakýmsi smíchem harlekýna.

"Pastí humoru je podle Wericha (viz Proti uzenému humoru ) reálný a bohužel i více než častý případ jeho vyuzení, čili znehodnocení, ba přímo potlačení."