#tonosho

Shodoshima, Japan - Aug 2025

I like looking out the window though. The water of the Setouchi is so pretty. Not as pretty as like, Hawaii or something, but it's pretty nice. I think one of these days for summer I should try to take a short vaycay trip on one of the islands. Even Shodoshima has some resorts and I was thinking about it a bit when I had a week off, but it's so pricey I would have to save up in advance rather than have an emergency PV request because I was too burnt out and really needed a break. Some of the resorts though look really nice, but also some of the shuttles were down because of pandemic reasons so when this is all over I should really plan a proper vaycay.

2021.07.30 Midsummer colors

Sumo training post || Tonosho Chiba || 2017 #sumo #tonosho #igersjp #sumowrestling #training #japanesetradition #japan #chiba #nikon #nikond5100 (at Sasagawa Station)

Aby to nebylo jen o práci, naše hostitelská dvojice nás často vozila na výlety. Takže jsme tu viděli třeba Angels Road, což je cesta spojující 3 malé ostrůvky a během dne mizí pod přílivem - stejně jako ten ostrov s hradem ve Francii. Když prý pár projde ruku v ruce tuhle 'andělskou cestu', bude mít štěstí nebo tak něco. No, my jsme prošli asi třetinu, pak Honza odběhl šplhat po skalách a já fotit. Taky jsme navštívili v přístavním městě Tónóšo místní muzeum japonských příšer, duchů a strašidel. Byly tam šílený bizáry, například dvouocasý kočky, havran s mečem v brnění, strašidla, co mají plno očí, některý se objevujou jen v kuchyni, jiný lezou z klávesnice u počítače, další z bot. Občas celkem děsivý! V Tónóšo jsme taky zašli do jedné svatyně ve skále, kde dělá mnicha hrozně milej člověk, kterýmu je 96 let. Wow. A prý mnichuje jen 10 let, takže nováček. Hrozně žasnul, že jsme tak mladý, teda hlavně Honza, nabídnul nám kafe, aby z nás vyšel Buddha, ke kterýmu jsme se před tím modlili, udělal nám fotku a chtěl ještě postavit na nudle sómen, ale to už jsme odmítli a jeli zas dál. Na druhém konci ostrova jsme viděli filmovou vesničku - byla postavena v padesátých letech k filmu 24 očí. Je to prý hrozně známý japonský román a následně podle něj natočený film o mladé učitelce, co přijede učit na venkov, jak se spřátelí s dětma, jak přijde válka a tak. Celkem pěkná rádoby historická vesnice to byla. A v místním muzeu jsme našli i překlad do slovenštiny - celkem zajímavý, že existuje překlad do angličtiny, korejštiny, francouzštiny a...slovenštiny :D Krom toho tu jsou všude olivový háje (vypadá to tu vážně skoro jak středomoří), nejvyšší socha bohyně milosrdenství, největší jalovec a nejužší průplavní kanál na světě. Tak a já už musím spát, zítra zas jedem dělat tutisty. Dobrou!

Už pozítří se posuneme zas po Japonsku někam jinam. Momentálně jsme už 10 dní na ostrově Šódó, což prý v překladu znamená 'malá fazolka'. Cute. Šódó se nachází ve Vnitřním moři mezi hlavním ostrovem Honšú a menším Šikoku, na který když se zeptáte Japonců, tak vám řeknou, že tam nic není. :) Ts. Na ostrově Šódó jsou především hory. Přejedete ho autem za 20 minut a jsou na něm dvě města a plno vesniček, usedlostí a samot. A na jedné takové samotě jsme i my. Jsme na wwooferu u 'dědy' Džiróa a 'babičky' Sanae - to znamená, že se účastníme programu, který podporuje především malovýrobce a různé zemědělce a pomáhá dobrovolníkům naopak vycestovat za malé náklady do té které země. Spočívá to v tom, že za práci dostanete ubytování a jídlo. Což je fajn. Náš den vypadá asi tak, že vstaneme kolem sedmé, jdeme všem připravit snídani, pak se převlékneme do gumáků a pracovních hadrů a jdeme na 3 hodiny na pole. Například dneska jsme sklízeli sezam, pak ho čistili a vázali, a potom ještě sklidili kukuřici. Kolem 11 hodin už je většinou vedro k padnutí, dáme sprchu a pak oběd. Načež Honza usne a já píšu blog nebo tak něco. Většinou okolo páté hodiny zase holiny, dneska jsme okopávali pole, pak z něj tvořili záhony pro mrkev a salát. Ještě jsme dělali sazenice a poté se snažili z louky udělat pole na brambory. To je bezvadná činnost. Tu vám mám tak hrozně ráda, že když kolem mě nelítají motyky, tak aspoň blesky. Pak zas sprcha, večeře a na kutě. Nic náročnýho :) Taky tu nejsme ani moc sami. Krom babi, dědy, jejich 3 koz a 4 koček tu jsou návštěvy celkem častý. Když jsme přijeli, tak tu byli jejich vnoučata, kluk 8 a holka 11 let, asi trochu telecí věk, bylo vidět, že je štveme. I když kluk byl fajn a na co přišel, to snědl. Dostal od Honzy tajnou přezdívku 'Kanál'. Taky se tu konal nějaký seminář pro rodiče a děti, tak jsme taky byli zapojeni. Já měla pětiletý děti naučit anglicky pár vět a pak jsme blbli. Většinou hra spočívala v tom, že děti nekoordinovaně běhaly kolem stolu, najednou se na mě vrhly a začaly mě mlátit nafukovacímá balónkama a já jakože umřela. To jim udělalo radost, že zase chvilku běhaly kolem stolu. Honza si zas díky čtyřleté Sú-čan vylepšil své jazykové schopnosti, kdy malá Sú stálá uprostřed cibule a ukazovala na jednu cibuli po druhé a ptala se: "Tohle je cibule? A tohle taky? A tohle? A tamto?". Zkrátka máme se tu dobře. Jak prázdniny po 3 letech!