#tohle

Všechno je naprosto super, každá chvíle, kterou spolu trávíme je hrozně fajn a je mi vždycky líto, když skončí. I když vlastně neskončí, vždycky ji vystřídá jiná a já mám asi poprvý v životě pocit, že dokážu pochopit, co je to láska. Hrozně velký klišé, já vím. Ale nikdy jsem moc nedokázala věřit tomu, že by se prostě našel někdo, s kým by ten svět byl zas úplně jinej. No a já tě našla. A s tím jsem našla i sama sebe. Teď už je to víc, než půl roku, co spolu trávíme každičkou volnou chvíli a na žádný problém už není nikdo z nás sám. Ale furt je tu něco, co mě přece jenom trošku mrzí. I když se oba chováme, jak kdyby jsme byli ve skvělým partnerským vztahu, není to tak. Nebo já nevím. Jak funguje proces začínání vztahu? Já tohle totiž neumim. A teď nevím, jak to bereš ty, protože jsi to vlastně nikdy nahlas úplně neřekl. A já taky ne. Takže oba žijeme v nejistotě. Ale očividně jsme šťastní. Jenže..