#synopse

mela to byt mysticka cesta za sebepoznanim. misto toho potkala Jura a poflakovala se s nim po Katalansku. 

Co vypadalo nejdriv jako v pohode kompanie, se postupne zmenilo v komunikacni psychodrama. 

-------------- Je nesmysl vycitat kockam, ze jsou drze a ze neumeji stekat. Je to jejich prirozenost. Mit pred ocima vlastni cile je snadne, otevrit se odlisnostem, ktere do nich nezapadaji uz mene, a muze trvat dlouho, nez si ty zabednene okna pod svou strechou vubec uvedomime, a ani pak neni ihned nasnade, ze je otevreme dokoran.

Se svym rodnym mestem jsem po odjezdu do Prahy zacala mit vazny problem. Tezko popsatelny, ale markantni. Objevil se nebadane, postupne, a svadi me to rict, ze zcela prirozene. Zila jsem jinde, a naucila se s cim dal vetsi nemilosrdnosti porovnavat. Obzor moznosti se mi slusne rozsiril, zaroven s prestehovanim, i stopovackami po Evrope, a tak navraty domu znamenaly vic a vic jakysi omezujici faktor. Bratislava se totiz nemenila podle toho, jak se menilo me videni sveta. Zmenila vyznam i novost, ktera driv souvisela s mou nabyvajici samostatnosti osumnacti a devatenacti let. Arci, malo pokrokova mi byla. Ke zhodnoceni skutecneho stavu ovsem stale nemam potrebne informace, a je to nejspis i zbytecne, promitat o tom, jestli byla pocas tech let svobodnejsi a kulturnejsi Praha nebo Pressburg. Zejmena v mensim meste rozvoj nove kultury trva dele, vse se buduje od zacatku, neni to jednoduche.  Ja ale nasla klic k navratu. Misto vnitrni rovnovahy, ktere ma souvis s mistem geografickym, historickou vrstvou ktera vyjadruje genia loci a proto zasahuje nejen pritomnost, ale i smer rozvoje, smer pohybu, plnost existence. Byla to tato fotka. Pripomenuti toho, cim Bratislava byla, a cim i pres nanosy ostatnich jevu stale je.  

*Bratislavcane na korzu. nedatovano.*