Aug 31, 2018
Chodím si sedávat na zídku na hřbitově, sedím tam a píšu verše. Tobě. Vůbec mi nevadí, že nebudeš je číst, aspoň se mi v hlavě nebudou plýst.
Nebezpečný lavičky za plotem tlejou, a vzpomínky na včera mě v srdci hřejou. Tak tu sedím na zídce, na pokraji únavy, a čekám až opustí mě i poslední obavy.
Čekám až napíšeš mi fejeton o lásce, nebo až přátelství vymkne se nadsázce. Všechno to tentokrát tak jinak plyne, věřím že nakonec bude to jiné.
Jako vždycky. Začátek je konec a konec je začátek.
