Anya is live and ready to show you everything. Watch her strip, dance, and perform exclusive shows just for you. Interact in real-time and make your fantasies come true.
✓ Live Streaming✓ Interactive Chat✓ Private Shows✓ HD Quality✓ Free Actions
Free to watch • No registration required • HD streaming
Uber je americká spoločnosť, ktorá ponúka zdieľanie rýchleho a spoľahlivého odvozu. Podobne ako platforma Airbnb využíva výhody zdieľanej ekonomiky, vďaka ktorým má globálny dosah a súčasná hodnota spoločnosti Uber Technologies je viac ako 44 miliárd eur. Po prvotnej službe, ktorá predstavuje zdieľanie odvozu, pred pár rokmi spustila firma donášku jedla Uber Eats a v súčasnosti už majú tretí najväčší podiel na trhu (12,8%) po DoorDash a GrubHub v USA. Pred pár dňami manažment spoločnosti oznámil, že firma diverzifikuje svoje podnikanie vstupom do zdravotných služieb. Uber Health by mal zaobstarať donášku liekov pre tých, ktorí nemajú čas si ich zobstarať alebo nemajú ako. Na to, aby sa plán dokázal zrealizovať sa musí Uber dohodnúť s lokálnými lekárňami, pretože zatiaľ nemá dostatočnú infraštruktúru ani povolenia na to, aby mohol predávať “svoje” lieky. V blízkej budúcnosti si teda budú môcť v USA užívať zákazníci odvoz, donášku jedla aj donášku liekov od jediného partnera. Na Slovensku UberHealth očakávať nemôžeme, keďže sme pre firmu veľmi malý trh a spoločnosť by nedokázala byť rentabilná, avšak zdieľanie odvozu môžete využívať naplno v Bratislave a možno sa v budúcnosti dočkáme aj služby UberEats, keďže už dnes spoločnosť ponúka donášku vo Viedni, Varšave či Prahe. #uber #rozvoz #zdielana #ekonomika #economic #solutions #slovakia #slovensko https://www.instagram.com/p/B3UYKJXolTI/?igshid=tq544nt207d1
22:08 - jsem sova. Což znamená, že když mám jít spát se slepicemi a na půlnoc si nastavit budík, do postele se milostivě odeberu v deset, a ještě v půl dvanáctý imaginárně trsám na Hurt v uších. Zbylou půlhodinu sebou mlátím jako lachtan a nespím.
00:00 - z postele se zvedám s hymnou linoucí se od sousedů ze shora (já nevím, co to je, ale tipla bych to na nonstop vysílání Šlágru, přičemž každou půlnoc - na minutu přesně - začnou vlastenecky vyhrávat a já mám pocit, že bych měla zmlknout, vstát a cítit se hrdě)
00:10 - jsem oblečená, takhle rychle a snadno jsem to nezvládla už nejmíň pět let
00:12 - balím batoh (ne, že bychom ho potřebovali), beru kafe
00:15 - teploměr hlásí 19°C. Bejt podzim nebo jaro, taju nad tím, jakej je hic, jenže je léto a já přibaluju mikinu i koženou bundu.
00:17 - Michal kroutí hlavou, že se navlíkám jak na svah
00:18 - lezu v tílku a bosa na balkon, abych to otestovala. Na nebi září měsíc, kolem něj jsou rozsypané hvězdičky. Až na výjimky jsou všechna okna v dohledu temná. Obracím se zády k zábradlí, ohýbám se v zádech a zakláním hlavu k obloze.
00:20 - dělá se mi blbě a přemáhá mě závrať, tak si stoupnu zase jako člověk
00:21 - 00:38 - vysvětluju psovi, co se děje, proč nespíme a kam se chystáme, oznamuju jí, že jedeme pryč a ona bude hlídat, při pohledu do těch psích očí se jí střídavě omlouvám a drbu za uchem
00:38 - 00:41 - Michal vysvětluje psovi, co se děje, proč nespíme a kam se chystáme, oznamuje jí, že jedeme pryč a ona bude hlídat, při pohledu do těch psích očí se jí střídavě omlouvá a drbe za uchem
00:43 - sedíme v autě, Michal - ještě, než vůbec opustíme garáž - vypije kafe na ex
00:45 - jsme u rodičů, měníme auto, taháme kufry. Táta si v dlaních šudlá připravenej kinedryl a snaží se tvářit, že se letadla ani trochu nebojí. Jája kýchá a zívá a mrká a nadšeně švitoří. Máma maluje čerty na zeď a pozorně kontroluje oblohu, protože hlásili bouřky
00:50 - Jája brebentí a brebentí a brebentí, zatímco táta se snaží tvářit, že mu není blbě, není blbě, není blbě
02:42 - nandáváme zámky na kufry - Jája: "A tati, jaký je kód?", táta (skloní se k němu a šeptá): "Dva, jedna, dva.", já: "No pane jo, to je teda kód... To se ani nenamáhej ty kufry zamykat, ne?", táta (nakloní se ke mně a zašeptá): "Já jsem si tu kombinaci pro jistotu nalepil i ze spodu zámků.", já: "... Šikula."
03:00 - odbaveno, táta zobe kinedryl jako lentilky, předstírá, že vůbec není vyděšenej a snaží se na poslední chvíli přemluvit rodinu, aby se na tu dovolenou vykašlali - neúspěšně. Brácha mě mačká kolem pasu a snaží se mě na poslední chvíli přemluvit, abych letěla taky. Mávání - hodně mávání.
03:14 - hledáme s Michalem jídlo, na letišti funguje jen Starbucks, Costa Coffee a Subway.
03:25 - cpeme se houskou se šunkou a zeleninou za dvě kila a jdeme další stovkou nakrmit parkovací automat
03:33 - vyjíždíme z letiště, skrz Prahu, mezi všemi těmi světýlky. Dodávce před námi se škvaří gumy - bezva!!
03:40 - pořád jsme ještě nenastavili větrák, topení a klimatizaci, takže to v autě tvoří malé hurikánky a občas se nad zadním sedadlem zablýská. Venku krápe a stěrače fungují na "senzor kapky" - což znamená, že to stírá buď moc, nebo vůbec... prostě cizí auto, který ještě neví, jestli se chce kamarádit
03:59 - zastávka na benzínce pro coca colu, první známky únavy
04:00 - Michal každých dvacet vteřin vykřikuje: "Jé, hele, támhle už svítá!", a já každých dvacet vteřin odpovídám: "Ještě ne." To je jak rozhovor cestou na letiště s bráchou...
04:32 - tak jo, už se fakt rozednívá, Michal nadšením nadskakuje, zatímco já se tvářím, že se mi ještě pořád nechce spát, i když nevím, proč to tak úpěnlivě tvrdím (asi chci bejt drsňák, nebo co?)
04:42 - vracíme auto a přesedáme do vlastního. Na východě vyskakuje rudý kotouč obalený červánky. Jedeme domů
04:51 - jsme doma, pes je nadšenej, vrtí ocáskem a mezi přívaly radosti vyčítavě kňourá. Chystám se skočit do postele... když v tom mi Michal oznamuje, že si zapomněl doklady a telefon... v tátově autě... co teď stojí na druhým konci města... a klíčky od něj jsou zamčený v bytě tři patra nad zemí.
04:57 - za tichého nadávání vyzvedáváme věci, všechno znovu zamykáme, vyrážíme pryč
05:02 - parkujeme v garáži, zavíráme okýnka... a oni nejdou.
05:03 - hlasité nadávání
05:05 - Michal šroubuje dveře a cloumá s elektrikou
05:08 - nějaká vyšší moc technická se nad námi slitovala, okýnka se zatahují
05:10 - tvrdím, že spát nepůjdu, že je krásný ráno a je škoda, abych ho prospala...
05:10 - spím, spí Michal, spí pes, zatímco celý město se probouzí a vyráží do práce, a my jako bychom měli tenhle den už dávno za sebou
Dopoledne potom volala máma, že táta byl po kinedrylu nepoužitelnej a z letiště ho s Jájou tahali jako třetí kufr. Hlavně, že o letu ale vůbec nevěděl.
