#rozchod

Možná musíte některé činy tolerovat, protože ten člověk se změnil. Jeho osobnost. Nadále není taková, jaká byla. Chová se jinak. City upadají. Ale my si to neuvědomujeme, protože je to naše zlato, drahoušek, princezna, brouček. Tak asi není nic špatně, ne? Mělo by být? Tou přemírou tolerance se občas měníme i my. A taky si to neuvědomujeme. Je těžké na sobě pozorovat změny. Většinou nám to musí někdo říct. Někdo je na to sám... co se musí stát, abychom si uvědomili, že je něco špatně?

V mém případě to byla depka. Silná depka. Hrozné pocity, nespokojenost se životem, záchvaty úzkosti, nízké sebevědomí, nevyrovnanost, náladovost... nebyla jsem to já. Byla jsem zničená. Bylo to podruhé v životě a tak jsem to poznala. Díky za zkušenosti. Pomohlo mi to velmi. Právě proto si máme vážit i špatných okamžiků v našem životě. Mohou nás poučit do budoucnosti. Ubránit. Viděla jsem šťastné lidi a chtěla být taky. Prvním krokem by měla být redukce stresu. Podle mě. A pokud je stresorem člověk? Měl by jít. 

Je to těžké, je to náročné. Zabolí to. Ale není lepší být sám a milovat sebe, než být s někým a k tomu se nenávidět?

Stýská se mi občas? Rozhodně. Vidím pitomost a mám hlavu plnou vzpomínek. A trápí mě to? Čas od času. Cítím se líp? Samozřejmě. Na tom mi záleží. To jsem chtěla...  Na to jsem hrdá.

Četla jsem příspěvky na Twitter a Tumblr, jak máme za vztah bojovat, nevzdávat se hned, láska je důležitá. Jak je těžké nechat člověka jít a přestat milovat a podobně. To je skvělé odlákání od činů. Bacha na to! Důležité je neřídit se podle zásad cizích lidí. My víme, co je pro nás dobré. Jsme strůjci vlastního štěstí. Osobně chci řídit svůj život. Možná bychom měli všichni, nemyslíte? Když nejste šťastní, udělejte pro to něco!

Ahoj,

viem, že toto zrejme nenájdeš a neprečítaš si to, no ja nemám odvahu na to, aby som to napísala tebe samotnému.

Chcem ti povedať, že si strašne prázdny. Keď som ťa spoznala, zamilovala som sa do tvojich slov a myšlienok, no odrazu predomnou stojí niekto, koho si nazval svojím pravým “ja” a je... prázdny.

Nie je v ňom ani kúsok citu, pochopenia či lásky z tej starej osoby, ktorú som si zamilovala. Vráť mi ju, alebo odíď so svojím novým “ja” a už sa viac nevráť.

A mimochodom, povedal si mi, že všetko predtým (slová, činy, hovory, pohľady) boli len klamstvo, pojeb sa. Cítila som to vtedy a chcem, aby to bolo reálne.

Našla som v tebe umelca, básnika, spriaznenú dušu a teraz vidím len priemerného nadržaného primitívneho nedozretého chlapca.

A to som si myslela, že vývoj ide len dopredu.

PS: zničil si moje obľúbené piesne.

S pozdravom,

"takze ty si taka lamacka muzskych srdc."

Včera si objímal iné dievča, ona... a...ty...