#nikdyus

„Utáhni si pás, Morrigan Crowová. A ať budeš dělat cokoliv, nezavírej oči.“ „A co se stane, když je zavřu?“ „Přijdeš o všechnu legraci.“

Jupiter je členem Divinské společnosti (a taky člen Ligy výzkumníků a Federace nikdyušských hoteliérů, tajemník Komise pro práva divočichů, dobrovolný zápasník v metání knihami za Goblejskou knihovnu a předseda Dobročinné nadace pro robotické lokaje vyřazené z provozu, objevitel sedmnácti dříve nezdokumentovaných světů a čtyři roky za sebou Fešák roku stejnojmenného časopisu, také pořádá hodiny stepování pro syčáky a hrdlořezy ze sociálně slabších vrstev, a zasedá v porotě pro každoroční pečení ostružinového závinu v Nikdyušském nápravném středisku s maximální ostrahou, určeném pro choromyslné zločince, ale to teď nechme stranou) a Morrigan se stává jeho kandidátkou na členství ve zmíněném lukrativním spolku. Nastěhuje se do Jupiterova hotelu Deucalion, a očekává zkoušky, ve kterých musí porazit stovky dalších dětí, které touží obsadit letošních 9 volných míst. A pokud se jí to nepodaří, tak… no, bohužel asi umře.

Nikdyuš patří do žánru middle grade, takže si ho můžete dát na poličku vedle Harryho Pottera a Kamene mudrců, ostatně obě knihy přeložil Vladimír Medek a na Nikdyuši je to znát v tom nejlepším slova smyslu. Jazyk knihy je fakt šťavnatý a obrazotvorný – místo klasického „měla strach“ tu stojí „strach se jí utábořil v žaludku a uspořádal si tam pouť“ – a nádavkem se sem tam zastavíte u nějaké slova a řeknete si, že tohle je skoro tak dobré jako škrkny nebo famfrpál. Svět Nikdyuše není tak boží jako ten v Harrym Potterovi, ale je zatraceně hodně blízko. Třeba Hagrida by určitě dost zajímalo, jak vypadá maxikočka, která dělá v Deucalionu pokojskou, nebo upíří trpaslík, kterého Jupiter zaměstnává jako event manažera, Lenka Láskorádová by se zbláznila radostí, kdyby se mohla projet na Paraplové dráze, a Ron by stopro chtěl do Trollossea, kde se v úterý večer konají dostihy kentaurů na kolečkových bruslích, každý druhý pátek paintball oživlých mrtvol a o Vánocích klání jednorožců. (Srovnání s Potterem ale není na místě, nic není tak dobré jako Harry. Tečka.)

Střípky z tohoto úžasného světa bych mohla trousit donekonečna, to bych vás ovšem připravila o veškerou zábavu. Vězte ale, že Nikdyuš není žádné kouzelnické město a ani se tu nebavíme o magii v tradičním slova smyslu. Lidi tady mají tzv. grify (někdo umí jezdit na dracích, někdo překrásně zpívá, někdo vidí věci tak, jak jsou, někdo mluví se zvířaty…) a do toho je všechno kolem hravé a úžasně praštěné. Vlastně je docela zajímavé, jak dokáže autorka v jedné knize tak krásně proplést všudypřítomné téma smrti a děsu se světem, ve kterém se věří na jednorožce a Santa každý rok svede bitvu s Vánoční královnou. Morrigan je taková černá ovce Adamsovy rodiny, co má sice nejradši temnou čerň a klidně se nechá od macechy přeměřit do rakve, ale zároveň je veselá a touží po kamarádech, se kterými by mohla tropit nezbednosti.

Jako bídák bys byla nemožná. Nemáš na to žaludek. Bídák bych mohl být já. Můj zlovolný smích je skvělý. Mwa-cha-cha-cha-cha!

Jessica Townsendová napsala famózní začátek nové fantasy série, takže pevně doufám, že je připravena to ustát a pokračovat bez ztráty korunky, protože já ode dneška krom dopisu z Bradavic čekám i na Nabídkový den a jednu krémovou obálku z Divinské společnosti. (Ale pořád platí, že ten dopis z Bradavic chci víc.)

Hodnocení: 90 %