#mhd

Nothing wild feels sorry for itself

Tu poses les mêmes questions cent fois, ça va mal finir

Si t'écoutes tout le monde, nous deux, ça va pas durer

C'est toi qui va donner la force à nos ennemis

Eng.

You ask the same questions a hundred times, this is going to end badly.

If you listen to everyone else, we won't last. You're the one giving strength to our enemies.

Nedaleko ode mě začal v tramvaji nahlas telefonovat nějaký mladý pán. Nevěnovalo jsem tomu pozornost protože to je tu docela časté. Ovšem, pak na něj začala pokřikovat nějaká postarší paní že je nechutnej ukrajinec a ať se ztiší a jde s tou svou ukrajinštinou zpátky odkud přišel.

Pán se vzdálil a na další zastávce vystoupil. V té chvilce ticha z rohu vagonu jedna asi pětadvacetiletá ukrajinka (odhaduji podle přízvuku) nesměle poznamenala že pán mluvil rusky. Postarší paní se naštvaně ohradila že je jí to jedno a že má mlčet.

Ani pak nebyl klid, protože paní začala říkat všem lidem co seděli okolo (postarším lidem za ní a jedné paní ve středních letech před ní) že tu "za chvíli budou samí ukrajinci" a že "za chvíli budem cizinci ve vlastní zemi", pak že to prý "může říkat protože tu ještě máme demokracii" což si ale někteří prý nemyslí a proto byla ta věc na Letné. Ostatní cestující se paní snažili říci že je to opravdu nezajímá a ať se ztiší ale ta se rozohnila o šedesátém osmém, pak o třicátém devátém a o Němcích a že nám zas berou Sudety a že "česká televize není nezávislá" (jistěže není, protože sakra všechno je politické, zvláště sdělovací média).

Bylo to zároveň směšné a zároveň nepříjemné. Naštěstí brzy vystoupila.

Nashledanou // Děkuji // Říkám obojí // Neříkám nic // Nejezdím autobusem