Nechala současná vládní koalice policii "pracovat"?
Osiřelí fanoušci tzv. Nečasovy (i když ten v ní měl asi dost malé slovo) vlády si po jejím pádu našli poslední útěchu: že si vláda přízvisko protikorupční zaslouží, neboť dovolila státnímu zastupitelství a policii korupci vyšetřovat (až se sama stala obětí tohoto vyšetřování). Krystalickým příkladem tohoto uvažování je Ondřej Kundra z Respektu, viz http://respekt.ihned.cz/c1-60063340-policejni-zasah-do-necasova-srdce
Nad logikou této úvahy zůstává rozum stát: málokdy se setkáte s argumentem typu "sice mi vykradl byt, ale aspoň před policií neutíkal dost rychle, takže ho chytili; až ho pustí, zas mu dám klíče od bytu". Výrok Petra Nečase o "partě policejních plukovníků", viz http://zpravy.idnes.cz/diskuse.aspx?iddiskuse=A120614_160051_domaci_kop , také zrovna nenasvědčuje nějakému nadšení z činnosti policie, ale nejen někteří novináři jsou lidé zvláštního ražení.
Nicméně, podívejme se na problém z jiné strany: o tom, do jaké míry ta či ona vláda ovlivňovala či neovlivňovala činnost policie či státního zastupitelství, se můžeme zpravidla jen dohadovat a hádat, ale tvrdá fakta lze těžko získat. Poslanci však mají možnosti vyšetřování trestné činnosti ovlivnit přímo: hlasováním o vydání či nevydání poslanců k trestnímu stíhání.
Zdůrazněme v této souvislosti několik věcí:
1. Hlasování o vydání k trestnímu stíhání není hlasování o vině či nevině poslance. O té rozhoduje soud. Přesto někteří poslanci stále argumentují tím, že dotyčný poslanec je nevinen, tudíž ho nevydají.
2. Pokud jsou poslanci přesvědčeni, že by se trestně stíhanému poslanci nedostalo spravedlivého soudu, jak mohou klidně spát při pomyšlení, jak nespravedlivých soudů se dostává tisícům trestně stíhanch neposlanců? Poslanec má peníze, vliv a pozornost médií, obyčejný sprostý podezřelý nemá často nic z toho.
3. V české Sněmovně je poněkud matoucí institut "zdržení se hlasování". Pokud se totiž poslanec při hlasování o nějakém návrhu "zdrží", je to z hlediska vlivu na výsledek naprosto stejné, jako by hlasoval "ne"! Ale nezní to tak pohoršlivě, pokud jde o návrh, kde si svým hlasováním proti může v očích voličů uškodit. Skutečné "zdržení se" v běžném slova smyslu je být "nepřihlášen", eventuálně "omluven".
V připojené tabulce naleznete přehled hlasování současné Poslanecké sněmovny o vydání poslanců k trestnímu stíhání.
Tabulka ve formátu: PDF, XLS, ODS
Shrňme si výsledky pro jednotlivé strany:
Vydání poslanců vždy podpořila KSČM. Největší pochyby měli její poslanci při hlasování o Stanislavu Humlovi, nicméně i tam nadpoloviční většina hlasovala pro.
ČSSD podpořila všechna vydání poslanců s výjimkou Stanislava Humla.
TOP 09 a Starostové podpořila všechna vydání s výjimkou Vlasty Parkanové.
Věci Veřejné (jejich poslanecký klub je dost proměnlivý útvar, takže relevantnost výsledků je diskutabilní) podpořily všechna vydání s výjimkou Otto Chaloupky.
ODS podpořila vydání Bárty a Škárky (jde o jedno hlasování), Davida Ratha (naopak dvě hlasování) a Romana Pekárka. Nepodpořila vydání Humla, Chaloupky a Parkanové.
Pokud ze seznamu hlasování vynecháme případ Stanislava Humla, který je poměrně specifický (nesouvisí přímo s jeho činností jako poslance a o jeho obvinění byly s výjimkou TOP09-S velké pochybnosti napříč stranami), můžeme říci následující:
KSČM a ČSSD hlasují pro vydávání poslanců.
TOP09-S hlasuje pro vydávání, pokud nejde o její vlastní poslankyni. Koaliční poslance ke stíhání vydá.
ODS hlasuje přibližně půl na půl: vždy podpoří vydání opozičních či odpadlých poslanců, ale obětovala i vlastního krátce sloužícího již odsouzeného poslance, který jí pomohl prohlasovat církevní restituce. Koaliční poslance Chaloupku a Parkanovou naopak podržela.
O VV a jejich duševních pochodech si netroufám dělat závěry.
Zda si takováto vládní koalice zaslouží přízvisko "protikorupční" a zda jim příště svěřit klíče od bytu, ponechávám na úvaze laskavého čtenáře.
