Často přemýšlím, v jaký situaci, za jakých podmínek, bych se cítila bezpodmínečně šťastná a spokojená. A s hrůzou opakovaně, znovu a znovu zjišťuju, že nevím. Jsem tak zraněná, unavená a zklamaná, že můj mozek, moje představivost to neumí ani vytvořit. Nebo spíš nechce. A tak nevím. Nevím, kde hledat svoje štěstí, kam za ním jít. Vím, že dovnitř. Ale tam je prázdno, tma a zima. Tam užpo tom všem nezbývá prakticky nic.

Chybíš mi. Už nevím jak ti to mám říct.