Vilma Kadlečková o fanfikcích
Díky přímluvě Womisky mám pro vás oficiální stanovisko Vilmy Kadlečkové k fanfiction a k fanouškovské tvorbě jako takové.
Ráda bych z něj totiž později citovala do hesla Mycelium na Fanpolis. 🙂
Milí členoví hnutí Obrození 2.0 i vy další, šiřte, prosím toto poselství dál a v ideálním případě by vás to mohlo inspirovat k tomu, abyste také napsali na Mycelium nějaké ty fanfikce. 😛
Fanfic chápu jako naprosto přirozenou součást literárního světa a jako krásné propojení autora se čtenáři. Je to logický způsob, jak začít s vlastním psaním: autor fanfikce si vypůjčí postavy, které si v nějaké knize zamiloval, vypůjčí si fikční svět, ve kterém mu bylo dobře, tím si ušetří práci, kterou jinak autoři mají s budováním prostředí a vztahů, a může si s hotovými postavami rovnou hrát a použít je podle svého. Taky je to způsob, jak napravit nějaký neblahý dějový zvrat nebo špatný konec, který čtenáře v originálním díle naštval, a dopřát postavám lepší osud nebo šťastnou lásku. Sama jsem ve skutečnosti taky začínala psaním fanfikce, akorát se tomu tehdy ještě tak neříkalo: psala jsem ji někdy kolem roku 1986, to mi bylo patnáct let, a byla to fanfic na Dumasovy Tři mušktetýry, ve které Athosova syna Raula, který v originálním díle zemře, zachrání mimozemská vévodkyně v létajícím talíři.
Vím, že k Myceliu fanfikce vznikají (něco v psané podobě, něco dokonce jako čtený podcast). Většinou je to homosexuální slash (což jistě souvisí s tím, že v Myceliu jsou dva výrazní mužští hrdinové, mezi kterými je dramatické napětí; jejich neustálé konflikty vlastně celý příběh táhnou a dojde mezi nimi k ledasčemu, ovšem tohle vyústění jsem nedopustila). Nijak mě to neuráží, s chutí si to přečtu 🙂 Občas ke mně taky po sítích doputuje fanart – obrázky a dokonce animace. Pak se v souvislosti s Myceliem vynořila ještě jedna fanouškovská aktivita, a to je tvorba jazyka. V Myceliu je mimozemský jazyk – össein –, ale moc péče jsem mu nevěnovala a neměl žádná pravidla. Pak se ale mezi čtenáři našli dva lingvisti, kteří vymysleli celou gramatiku, výslovnost a etymologii. Díky nim mám program na generování össenských slov a překlady různých termínů. Také vzniká myceliální wiki. Obecně beru všechny tyhle fanouškovské aktivity jako tu největší poklonu: to, že někomu na těch postavách a světě natolik záleží, aby mu stálo za to sednout k počítači a investovat svůj čas a úsilí, aby jim dopsal další scénu nebo vymýšlel reálie, je ta nejlepší věc, která se autorovi může stát, protože to znamená, že jeho svět žije a příběh rezonuje se čtenáři a že si ho berou za svůj.
A naopak: myslím, že autor ani nemá právo fanfikce zakazovat. Tím, že dopustil, aby kniha vyšla, se jeho svět a postavy staly součástí oceánu příběhů, ze kterého všichni čerpáme. Hranicí, za kterou by mi fanfikce začala vadit, je komerční využití, čili situace, kdy by se autor fanfikce rozhodl nějaké dílo s mými postavami a světem vydat pod svým jménem a inkasovat honorář. Pak bych pokládala za slušnost, aby to se mnou konzultoval. V zásadě se ale ani v tomto ohledu neuzavírám spolupráci. Psaní ze "sdílených světů" je oblíbený model, sama už jsem se taky jiných podobných projektů účastnila, a kdyby někdo chtěl napsat povídku z argenitového vesmíru (světa Mycelia), vlastně budu ráda, protože ve svých padesáti už vidím, že ten svět rozhodně celý vlastnoručně prozkoumat nestihnu.
Šiřte, prosím, toto poselství do světa. ❤
