#fadf

O nejnovějším narušiteli ženského kolektivu Výletů s Ájou jste se dozvěděli už v minulém (srpnovém) zápisku. Protože je potřeba využít času, kdy se tiše a bez protestů (většinou) nosí a nerozumí našim holčičím radostem a strastem (nedej bože aby do nich kecal), vyvenčili jsme s Ájou naše lásky i v říjnu 2017.

Při výletech myslíme i na atrakce pro naše nejmladší.

Čekala jsem zodpovědné mateřské rozhodnutí, ale místo toho mi Ája poslala na mapách odkaz na desetikilometrovou trasu u Prýglu (s dlouhým tvrdým). Několikrát jsem se ještě ujistila, že se neplete, a solidárně jsem své nosící matce nabízela kratší cesty něžnějšího kalibru. Porod asi člověka vážně zocelí, klobouk dolů. Pepina trochu protahovala čumák, ale naštěstí to u ní není moc poznat. Nedalo se svítit, Ája zabalila dětské piškoty, já ty psí, a šlo se.

Pepina překračuje vlastní stín.

Na Rakovecké jsme svorně všichni čtyři vyskočili z tramvaje (pozor, Ája i já jezdíme tramvají i po Brně, žádná šalina, to se máme) a protože  jsme se vykopaly na výlet celkem brzo (další Ájina zásluha), v ranním slunci jsme vykročily vstříc dobrodružství.

Tak co je, jdeme, ne?

A víte, kam jsme šly? (Šly s tvrdym, protože Ríša se nesl!) Na místo, kam máte všichni svatou povinnost zajít, ale já s Ájou nejvíc – k Ríšově studánce přece! No fakt, sice je Rišardo na světě jen pár měsíců, tak už stihl na jeho počest ze země vyvěrat pramen nebývalé krásy.

U Ríšovy studánky. Pepina ji ihned znesvětila monstrózním očvachtáním se.

Nekecám!

Protože SuperÁja nesla kromě dítěte i pekelně těžkej foťák, chvílemi jsem jí o její poklad obírala a Richarda jsem poponášela... kecám, to jste se lekli! Kradla jsem jí Nikokona a fotila jsem romantické fotky v ptačinci.

Reklama na mateřství.

Ríša byl nadšen, i když tak nevypadá.

Říjen je nejpodzimovatější měsíc z podzima. Už to není sentimentální září s pachutí mrtvých letních prázdnin, ani depresivní mokrý listopad s rozblemtanýma listama na podrážce. Je to měsíc, ve kterém když svítí v lese slunko, tak si ještě na pohodu můžete sundat bundu a fotit krásný vobrázky na blog. Třeba jak dělám blbosti na dítě.

Budliky pudliky.

Jaký pudliky, paničko? Snad buldíky buldíky!

Přestaňte se hádat a sundejte mi to z obličeje!

Ája říkala, že už neví, co má fotit, že je to pořád to stejné. Já to mám taky tak – o čem pořád psát, když na výletech mluvíme tajnou holčičí řečí a poslat to do světa nemůžem? A pak jsem našla v ptačinci polomrtvýho motýla a ten byl křehkej úplně jako... jako podzimní motýli.

Doma jsem při prolézání knihovny zjistila, že těch básniček na říjen mám vlastně ještě víc. Tak aby to nebylo z výletů pořád to stejné:

Drsná láska v ptačinci.

Na závěr krátké zamyšlení o psech, lidech, kolech a autech

Náš celkem idylický výlet narušila krátká kolize s blbcem. Naštěstí jsme se nekolidovali my (Ríšo, já si na to krátký měkký „i“ snad kvůli tobě nikdy nezvyknu!), ale protijdoucí pár, který vedl na vodítku psa. Za nimi nečekaně vyjel cyklista, který celkem ostře a rychle psa bez okolků objel. Pár za ním vykřikl,aby dal příště vědět, že jede, že si psa dají na kratší šňůru. Cyklista se na ně otočil a v tu chvíli se spustila žumpa na zpětný chod. Počastoval pár i jejich raťafáčka takovou sérií nevybíravých slov, ze kterých jsem byla paf i já, a to jsem židenickýma hospodama zocelená koc. Týpek na dvou gumách měl zjevně v hlavě vygumováno.

Hele, já to dobře znám, a to z obou pozic. Když vedu psa na vodítku kolem řeky, nedej bože když ho na chvíli pustím, připadám si jako pták krutihlav. Cyklisti mají tu schopnost se rychle zpoza horizontu objevi a bez řečí profrčet kolem, aniž si třeba uvědomí, že se může pes leknout a pod ta kola jim skočit.Nebo se do nich zakousnout, o což se Pepina občas snaží.

A naopak. Občas se řítím lesem na kole hlava nehlava, ale jak vidím v dálce psa, předjelo by mě obézní dítě na tříkolce se zadřenýma brzdama, tak moc zpomaluju. Pro klid své cyklo-duše i té pejskařské.

A malý díky v obou případech taky neuškodí.

Obojí je vzácnost, a přitom je to prachobyčejná slušnost. Vy mi nezajedete psa, já vám ho příště taky nezajedu. Deal? Deal!

Konec přednášky. Následuje oblíbená disciplína “najdi 10 rozdílů”:

Idylický pohled na město, ke kterému se blížíme, byl najednou narušen...

...šílenou holkou, která měla zrovna psa na volno, a ten se rozhodl nechat se zabít v dálce pasoucími se koňmi.

Tak nebuďte blbci, lidi. Čtěte básničky, choďte na výlety, pěstujte koťata, štěňata, mimina a jiné adrenalinové sporty, ale udržujte svou žumpu jednosměrnou.