#doubice

Dozvěděl jsem se o akci spolupořádané Babickými, všude kde jsem někoho v Babickém dresu potkal to bylo super. A měl jsem čím dál větší chuť se dostat do víru lidí s tím, pro mě, správným životním stylem. 

Víkend v krásném prostředí NP České Švýcarsko s milými lidmi, a perfektním zázemím Fabriky obohacený o nezávod s profilem houpačka.

http://www.movescount.com/moves/move36835326

Ještě před tím jsme si dali noční seznamovací trojku po obci, kterou Michal s Honzou rozběhli pěkně těsně nad 4min/km a Honza následně využil své výhody pozdního příjezdu a žaludku bez klobásy :-) a dosprintil si pro body vítěze Prologu! :-D, děvčata Lenka s Aničkou se nám již ten den zatoulala, tak co teprve s lidmi udělá trať 10x delší :-)

http://www.movescount.com/moves/move36835316

Celkem živě se o trati hlavního dne debatovalo a probíraly se zkušenosti ze zimy, kdy si někteří mohli již vyzkoušet a předat tak některé cenné rady.

Trasa vedla po turistických stezkách a cyklostezkách a důležité přechody mezi barvami byly vyznačeny v itineráři, přesto se dalo občas zabloudit a já byl rád, že jsem mohl využít cyklistický doprovod, který byl připravený pro čelo a chvost našeho běžeckého políčka nezávodníků. Nejvíce si trasu prodloužil zřejmě Lukáš Š. a to zhruba o 7,5km! 

Vybíhali jsme od Fabriky v 10:00 ředitelského času a v tu chvíli bylo slyšet jen zapípání všech těch Garmin a Suunto přístrojů. Ještě o 10 vteřin dříve to stále vypadalo opravdu nenápadně, jen jako debata polonahých či spoře oděných výletníků o běhání, dokonce i společné alibi pro dotazy místních a náhodně potkaných a infochtivých turistů bylo vymyšleno pro dokonalé maskování :-)

Dovolím si zde na pár řádcích popsat trať a průběžné pocity, věřím, že se v tom dost z nás najde a pro ostatní to bude alespoň trochu imaginativní.

Vyběhlo se proti směru hodinových ručiček a prvních 800m po silnici podél Doubického potoka. S Jirkou jsme si sedli při tempu 4 a s radostí vběhli do lesa, kde se to jen mírně houpalo a dalo se souvisle běžet celkem slušné tempo i vzhledem k tomu, že byl člověk ještě čerstvý. 3km za 13 a já mám pocit, že se i šetřím, přeci jen nejsem naprosto zvyklý běžet víc jak půlmaraton na rovině. Les je pěkný, voňavý borůvčím a jehličím, prosluněný a přitom před sluncem chránící. Sbíháme ze žluté, po cyklostezce z kopce a kopečky se začínají mírně prodlužovat a strmět. 

Na tokáni jsem byl již osamocen Jirka potkal Aničku, která mu nabídla občerstvovačku a i když jsem se ještě chvíli ohlížel jestli mě bude chtít doběhnout nestalo se a já tak pokračoval sám. Od tohoto místa se vbíhalo do nejkrásnější části trasy, kde se kličkovalo na hraně skal. Po pravé ruce skála po levé noze skok do prázdna. Úžasné objevující se a mizející části vrstevnice, kde to prostě letělo. To jsou místa, kde si musím zaječet radostí. Při sbíhání úzké cestičky z písku, tvořené dřevěnými schody z kůlů potkávám skupinky turistů mířících primárně vzhůru, zdravím je a děkuji za uvolnění místa. Nohy plné síly kopírují terén a bezpečně došlapují tak aby byl seběh co nejefektivnější. 

První občerstvení je na 8km na okraji obce Jetřichovice. Jsem zde za 39,30 beru si připravenou vodu prohodím pár slov dřepnu si abych zjistil stav stehen po seběhu a mažu dál. V cíli druhý Michal měl taktiku volnějšího začátku a byl zde za 48,13, jak říkal: Přeci jen jsou blízko Helsinky (maraton) a není potřeba se při tom písčitým seběhu někde rozbít. V tuto chvíli byl ještě o kousek před ním i Honza P.

Zde se trasa prudce otáčí z jihu na sever a po chvíli běhu po žluté (2,5km)přišel první větší kopec, kde jsem si říkal, že dokud jsou síly tak ho musím vyběhnout. Kroutil se serpentinou a končil těsně za 11 kilometrem zahnutím vpravo a postupně výběhem na mítinu s výhledem doleva na Studený vrch, krásný monument okolí, ale také škodolibá poznámka cyklodoprovodu, podívej se doleva tam teď poběžíš, a já věděl, že mě čeká 371m převýšení na vzdálenosti 4km, což bylo největší stoupání celé trasy. A to nás milostivě vedli v závěru po vrstevnici 100 metrů pod vrcholem :-). K tomu ale ještě zbývalo přeběhnout jednu louku, kde se cyklojízda osvědčila jako zahaněči psů a přes silnici obce Rynartice sklouznout vlevo do nenápadné stezky svažující se k Studenému potoku, kde bylo třeba zahnout vlevo po červené proti jeho proudu a na jedné z mála rovin zapelášit do Studeného odkud již začalo stoupání na vrchol dne.

Nejvyšší bod celé trasy je přesně na 20 kilometru a já zde stanul po 1:51 hod. Michal v tomto kopci získal oční kontakt s Honzou a postupně se přes něj přehoupl, kluci zde byly okolo 2:10 hod běhu a nastal bod zlomu. 

Mimochodem stoupání bylo neběžitelné, noha střídá nohu a i tak se tepovka drží celkem vysoko. Na vrstevnici je stezka celkem kamenitá, chvílemi blátíčko nebo stroužka, v podstatě ale úleva a 3km postupně dolů k druhé občerstvovačce.

Já bohužel chytám první křeč do lýtka a hlavou mi probleskne, že sice je to sranda běh, ale tím že mám na nohách minimusky na takovou vzdálenost dost riskuju větší únavu a taky se trošku proklínám, že jsem si pro jistotu nevzal magnezko a nějakej ten gel. Holt těch dalších 12km bude za hranicí mý komfortní zony!

Snažím se to rozhýbat ale postupem času musím čím dál častěji přecházet v chůzi i v rovinatějších pasážích. S vidinou občerstvovačky se ještě dost koušu a jsem na 23,7km za silnicí na druhém občerstvení v čase 2:12. Zde se moc nezdržím pouze doplním vodu, dávám si čtvrtku jablka a zkouším to rozběhnout dál. 

Odtud až k louce před Chřibskem jsou to 4km indianského běhu s občasnou pauzou na protažení křeče v prstech u nohou. Půllitru vody, který mi před tím stačil na skoro na 14km mám vypitý teď po 6km.

Trať se řeklo by se příjemně svažuje, ale stehna už seběhy moc dobře neabsorbují a tak se ani nemohu moc kochat krajinou, protože se pekelně soustředím na každý došlap.

Louka je dlouhá měkká rovinka sice s vyšší trávou, ale přesto jedno z mála míst, kde se mi daří ještě jakž takž na chvilku zabrat. Na asfaltu obce Chřibská je to vyloženě 1,5km trápení a navíc na přímém slunci v půl jedné 32°C ve stínu.

Říkám si, že už mě musí každou chvíli někdo doběhnout a dodělat, to nalomení, kdy si říkám, že jsem uvařenej jak nudle a do cíle se prostě už nějak došourat musím. Začínám být mimo a nechci běžet kam mě vede cyklista, prostě takový pomatení ze sluníčka a 28km v nohách :-), za Chřibskou se dáváme vpravo na poslední stoupání dne, ve chvíli kdy svým během rozeháním stádo krav a v pozadí se na to dívá jeden z místních kopců, mám ještě poslední světlou chvilku a chvilkový stav euforie z možného kvalitního závěru, což mi vydrží asi tak 500m, než opět znechuceně přecházím v chůzi.

Ve chvíli, kdy procházím kolem kopce Spravedlnost mi do cíle na Fabriku zbývá něco přes kilometr z kopce, ale ani s tou myšlenkou už v nohách není dost sil na to abych to celé souvisle běžel. Šourám se tam 8 minut.

Tím, že šlo o nezávod, není kdo by prvního vítal. Jistý pocit sebeuspokojení nastal, ale spíše jsem si prostě konečně hrcnul na zem a vychutnal si ledový CIDER.

Hodinky na mě vyplivly 3:04:16, 32.48km a 1045m převýšení. Michal doběhl o 12minut později a evidentně čerstvější, taky se mu podařilo zdolat posledních 12km o 7 minut rychleji než mě. Hned jsem mu taky řekl, že věřím, že dá maraton pod 3 hodiny. O dalších sedm minut za ním dorazil Honza a pak Láďa atd. 

Bylo krásný potom odpoledne rozebírat ty pocity, které byly na mnoha místech dost podobné. Měli jsme ten den za sebou další z řady zážitků běžců, kdy každá taková trať je jako život, jednou jsme nahoře jednou dole a všechno špatné je k něčemu dobré, jak obdobně říká i Vlastík na přebalu své knihy, kterou dostáváme jako dárek.