#cosetodeje

Takže jsem se 11. konečně odhodlala, že přidám fotky svých výtvorů, hezky všech pohromadě. Občas je to dost špatný, ale myslím, že některý i docela jdou... 😳

Edit: ne, nepřidám je všechny najednou, protože limit je 10 obrázků na článek.

> článek na dvě části! Yay!

P.S.: Jo, vím, že ta Taylořina ruka je hrozná. Prostě se nepovedlo...

432 slov a dál to nějak nejde. Alespoň ne dneska.

Asi bych za to měla být ráda. Začala jsem, mám nápad, mám to v hlavě! Ale nějak mi to nejde hodit na papír. Nebo raději...na obrazovku.

Ne! Nechci si stěžovat. Je to už pár let, co jsem napsala byť jen zlomek toho, co se mi povedlo dneska. Tohle je dobrá věc. Je to pokrok. Zítra třeba napíšu o pár slov víc a pozítří k nim ještě pár slov přidám. Můžu začít pomalu. Nemá cenu se bičovat za to, že něco, co mi kdysi bylo tak blízké, nejde najednou tak hladce. Nemá to cenu a tak to nebudu dělat. Nevzdám to. Musím se naučit nevzdávat se a tohle je dobrý začátek.

Pár dalších věcí:

- zítra začíná Inktober

- taky zase začnu cvičit jógu

- budu se víc snažit (budeš se víc snažit...dělat co? všechno)

Tohle půjde. Mám z toho vlastně dobrý pocit. Jen nesmím panikařit a utíkat z boje před bitvou.

Mějte se krásně.

...na ruce.

- vyhodili mě ze školy

- nejlepší kamarád mi odjel na rok pryč...daleko

- rozhodla jsem se, že pojedu dělat aupair do Ameriky

- nevím jestli mě na aupair do Ameriky vezmou

- chodím do práce a sháním další práci

- konečně budeme mít to sesterský tetování, co jsem slíbila M. k narozeninám (měla je 24.6.)

- chtěla bych víc psát

- chtěla bych víc kreslit

- celkově bych chtěla víc tvořit

- jsem celkem v koncích

- dělám že je všechno v pohodě

.

.

.

- všechno v pohodě není

- ale bude... (?)

- musím se snažit o pozitivní přístup k životu

Doufám, že se máte líp.

Takže psaní každej den nevyšlo. To se asi dalo čekat. To už jsem prostě já. Nemám tentokrát ani žádnou výmluvu proč to nevyšlo, prostě to tak je.

Zase se toho tolik stalo co jsem napsala poslední “článek”. Ani nevím kde bych měla začít. Možná to pro teď nechám být. Přeci jen je zkouškový a já mám tak namoženej mozek, že by to pravděpodobně nedávalo smysl a určitě by se to nedalo ani pořádně číst.

Znamená to, že skončím s tímhle mým výlevem teď a tady a půjdu se učit?

Ano.

Ne.

Skončím, ale učit se nepůjdu. Je jedenáct a musím se ještě nejdřív pořádně probrat než s něčím začnu.

Doufám, že si dnešek užijete.

Venku je krásně.

Pac a pusu