#blokova

Všímám si, že čím výš na pomyslném žebříčku studia medicíny postupuju, tím méně se mi chce psát nové příspěvky sem. Možná je to i tou zvláštní dobou, která nás v půlce druháku potkala a úplně nám změnila život, možná je to ale i tím, že nadšení z medicíny pomalu ale jistě opadává a já už nám takovou touhu sem sdílet své myšlenky a postřehy...nebo jsem prostě jen líná jak veš...

Každopádně i mě po necelých dvou letech přítomnosti navštívil bratr SARS-CoV-2 a docela mi zamával s předvánočními plány, takže mám teď spoustu času na domácí aktivity, včetně psaní tohoto článku.

Začneme ale pěkně od začátku...od začátku října, kdy jsme konečně po 3 letech mučení se s preklinickým studiem, naběhli na klinickou výuku. No a jak by se pěkně česky řeklo “spadli jsme držkou rovnou na zem”. Já jsem ještě klinikou výuku zahájila s velkou parádou - tedy s velkou rýmou a brutálním kašlem, který jsem kvůli oné surové klinické výuce léčila ještě 14 dnů.

Po třech letech vysokoškolského studia rozděleného na 2 semestry a 2 zkoušková období, pro ty šťastnější zakončené až 3,5-3 měsíci prázdnin, najednou od čtvrťáku přecházíte na nový čarovný systém jménem BLOKOVÁ VÝUKA. Bloková výuka je zajímavým systémem, jehož pravý smysl jsem stál ještě plně nepochopila, ale pravděpodobně spočívá v něčem jako “narvat co nejvíc naprosto spolu nesouvisejících věcí do jednoho roku”. V praxi to funguje tak, že máte cca 20 předmětů (ve čtvrťáku, v dalších ročnících je to méně), které máte použití v délce 1-4 týdny. Průměr je 2 týdny. Výjimku tvoří interna, kterou máte pro jistotu rovnou 2x a mezi nejdelší souvislý blok se řadí zobrazovací metody, které trvají 4 týdny plus “volný” týden na zkoušku.

Bloková výuka funguje tak, že prostě najednou chodíte do školy zas jako na střední - od někdy mezi 7:45 a 8:30 (což se dost často operativně mění, mnohdy uprostřed týdne) do cca 12-14 odpoledne (také záleží na oddělení, předmětu, náladě vyučujícího a konstelaci hvězd) od pondělí do pátku. Pro ty, kteří doufali, že se KONEČNĚ pořádně podívají na oddělení, uvidí něco v praxi a třeba si i něco zkusí...mám hořké zklamání. Na většině mou absolvovaných předmětů jsme 80-90% proseděli někde v nějaké knihovně, posluchárně nebo seminární místnosti a poslouchali přednášky. Jediný rozdíl oproti předchozím letům je takový, že tyto přednášky jsou povinné a místo 1,5 hodiny trvají hodin cca 5. Pauzy si dělá každý přednášející podle svého, takže někdy se stane, že prostě 2 hodiny v kuse někoho posloucháte (nebo se o to snažíte, ale po hodině už to vzdáte).

Je nutno říct, že praktickou výuku určitě omezila zvyšující se čísla nakažených COVID-19 a tím pádem i zvyšující se počet obsazených lůžek v Motole a větším strachem veškerých pacientů k sobě někoho pustit. I přesto mi přijde, že je ve výukovém plánu praktické výuky žalostně málo a často se jí musíme výslovně dovolávat, aby vůbec nějaká proběhla. Hodně to závisí na oddělení, na vyučujícím a na organizačních schopnostech všech zúčastněných skloubit normální provoz oddělení s výukou mediků. Naproti chápu, že to mnohdy musí být opravdu komplikované, především pokud jako třeba interna, pediatrie nebo chirurgie musíte vyučovat více ročníků najednou. Nedostatky bych proto spíše hledala v celkovém systému nastavení klinické výuky mediků u nás než v konkrétních lidech. Přesto ale musím přiznat, že už jsem zažila od každého něco - vynikající vyučující na tragicky zorganizované více, i tragické vyučující na bravurně zorganizované výuce.

A co se stane, když předmět skončí? Toť otázka...

Každý předmět je zakončen jinak.Vždy hned po svém skončení - buď poslední den předmětu nebo následující týden (tedy v jiném předmětu). U těch státnicových (chíra, interna, pediatrie) je to “jen” zápočet, u těch ostatních by se mělo jednat o zkoušku. Jakou formou jsou ony zápočty a zkoušky organizovány a prováděny, o tom si každé oddělení rozhoduje pravděpodobně asi samo. Z chirurgie to byl třeba brutálně náhodně postavený zápočtový test, který nás svou formou vrátil do časů anatomie, svým obsahem dost zmátl. Ten jsem si například musela napsat ještě jednou...o tom později. První blok z interny je za docházku, kterou nám ale udělali tak 2x za celých 14 dnů, zápočet formou asi ústní zkoušky (stále ještě přesně nevím) bude až po druhém bloku, samozřejmě z obou bloků. Rehabilitační klinika přešla po vlně covidu na online test v Moodlu, tudíž těžká kolektivní práce. Samostatnou kapitolou je farmakologie, která běží jako jediný předmět oba dva semestry. Celý rok probíhají přednášky vždy v úterý odpoledne a do toho jsou ještě zasazeny 2 týdenní bloky. Zkouška je pak někdy v létě, buď až po posledním bloku nebo prostě tam, kam ji člověk vpašuje. Je toho mrtě a už teď mám z toho strach, protože jsem samozřejmě ještě ani nezačala. Snad mě třeba izolace konečně donutí... ORL bylo zakončeno ústní zkouškou buď na “předtermínu” již poslední den dvoutýdenního bloku nebo poté některý ze dnů ve volném týdnu následujícím po výuce. Já jsem hesla u předtermín (za což jsem si btw. celých 14 dnů velmi nadávala), tudíž jsem pak měla opravdu celý týden volno. Většina mých spolužáků šla na zkoušku na začátku onoho volného týdne, takže pak měli také pár dní volno.

A co mám dělat, když se mi to nepovede?

To taky není vůbec jednouchá otázka k zodpovězení, u spousty případů to stále ještě nevím. Třeba vůbec nevím, jak se řeší to, když člověk musí opakovat nějaký předmět. To jsem úplně zapomněla zmínit, ale na každý předmět je minimálně 90% docházka (což u těch 14denních znamená zameškání přesně 1 dne). Pokud se vám ale nepovede zkouška nebo zápočet, většinou je možnost ho opakovat s dalším kruhem, který má dny předmět po vás. (Ano, od 4.ročníku už máte všechny předměty jen po kruhu, max. po dvojkruhu, jinak bychom se tam nikdy nevešli.) Někdy to znamená, že můžete jít vlastně skoro hned, někdy musíte čekat třeba měsíc (jako v případě našeho opravného testu z chirurgie). Neuvěřitelně nepříjemné je, že se musíte učit během nějakého předmětu noc úplně jiného a když máte smůlu, tak ještě ten momentálně probíhající předmět k tomu.

Slavná bloková výuka také zrušila zkoušková období, takže prostě jedete nonstop s 3 “volnými týdny” (které většinou nejsou moc volné, protože se učíte na nějakou zkoušku) a vánočními prázdninami až do konce června. Možnost jet na hory téměř neexistuje, stejně jako možnost se uprostřed toho blázince na chvilku zastavit po poslední zkoušce zimního semestru a trochu si vydechnout.

Na druhou stranu je nutno říct, že po šílených maratonech učení z prváku a především ze třeťáku, je množství učiva ve čtvrťáku (zatím) opravdu podstatně méně. Spousta toho je jakási recyklace něčeho, co už jste někdy slyšeli, s přidáním trochy té diagnostiky a terapie, kterým stejně moc nerozumíte. Farmačku máte totiž sotva měsíc a na přednášky radši moc nechodíte a zobrazí většinu taky teprve čekají. Většinu toho, co se rychle naučíte, zase rychle zapomenete, abyste uvolnili místo pro nový předmět.

Někdy mě až děsí, kolik mám ve čtvrťáku volného času, i když podvědomě stále čekám, kdy mě to dožene a já se katastroficky propadnu do meziročnímu, tak uvidíme...ale všichni říkají, že ve čtvrťáku se toho moc neděje...tak uvidíme. Možná jsou to jen zkušenosti ze třeťáku, kdy člověk prostě nestíhal už od prvního dne semestru.