#binlang

Tak už je to tady! Závěrečný článek z prvních čtrnácti dnů na Taiwanu. Tentokrát o tom, jak se s námi všemi rozloučili a jak jsme se mi rozloučili. Nejprve po jejich, poté po našem.

Po příchodu na nás čekal tento stůl. Abysme vše ale neměli úplně zadarmo, museli jsme nejprve ohodnotit celou letní školu a naše pocity z ní.

Pak každá skupina měla prezentaci, která se většinou skládala z fotek pořízených během letní školy. Následovalo několik karaoke vystoupení, ať již připravených, tak spontánních. Nezapomenu na Henryho When I was your man od Bruno Marse...

Na této fotce jsou taiwanští studenti, kteří se nám celou dobu věnovali. I když si to nikdy asi nepřečtou, chtěl bych jim poděkovat, to především díky nim bylo vše tak pohodové a bez starostí.

  Jde se jíst...

No a když jsme doprezentovali, dofotili společná fota a dostali diplomy dokazující naší účast a úspěšné dokončení, mohli jsme přejít k oslavné části - hostině!

#Nechyběl samozřejmě jídelní lístek se seznamem toho, co náš čeká. A protože jsem se z něj dozvěděl asi tolik, co vy po jeho přečtení, přikládám fotky pro ilustraci.

#Zeleninový salát s chobotničkama.

#Krevety nesmí nikdy chybět.

#Vařená zelenina a sem tam nějaká houba.

#Toto musíte zkusit tipnout z přiloženého seznamu, já fakt nevím.

#Ryba...

#Česko-čína.

#Kuře co už neběhá po dvoře.

#Zákuseček, dokonce byl i sladký, žádné červené fazole.

#Proč byl popsaný netuším, ale to že jsem ho snědl vím na sto péro.

# A tady už naše párty partička. Za povšimnutí stojí i má oholená tvář, následující měsíc už budu jen zarůstat vousem...

A tady už začíná párty po evropsku...

# Rýžové víno nahradila nejlevnější whisky hlásající "...one of the good ones". Ale jo, bylo nám z ní dobře, já měl až pocit, že mi dává křídla...

#V báru. Naši taiwanští přátelé odpadli po tom, co si přičuchli k výparům, jak jinak... Ale narazili jsme tam na dva úkazy přírody, co pili pivo s tequilou, ti to tak rychle nevzdali...

A protože já s Martinem jsme zůstali na ocet a s chutí si ještě zatrsat, začali jsme bloudit po městě a hledat podnik, kde by se dalo tančit. Všichni se snažili poradit, ale ve výsledku jsme krom lehčího podniku plného "tanečnic" nenašli nic. Narazili jsme aspoň na paní, co vyráběly binlang.

S pocitem, že už nás nic lepšího nečeká jsme zabočili do postranních uliček. To se ukázalo jako dobré řešení, narazili jsme na tuto skupinku, která nám namísto rady vnutila pivo. Anglicky mluvili asi jako my čínsky. Takže rukama nohama jsme se představili, popili a pak rozloučili a my s Martinem jsme šli hledat kola na cestu zpět...

Po celém Kaohsiungu je síť stanic s koly, která si můžete půjčit. První hodina je zdarma. Takže hurá na kolo!

Jízda to byla velice veselá, čas utíkal rychle, na policisty, co by nám zahodili ventýlky jsme nenarazili a tak jsme v pořádku dorazili na kolej.

Tam nás čekali krásné tři čtyři hodinky spánku, pak panika, rychlo balení, vyklízení pokoje a jeho následné předání s pouhým půlhodinovým zpožděním.... Já si ještě narychlo zajistil místo, kam jsem na následující měsíc uložil kufr s věcmi, které jsem si nebral na cesty a mohli jsme vyrazit na autobus směr Tapei, od kud jsem následující den odlétal směr Kuala Lumpur. V Taipei jsem přespával u Bai Lee. Nechyběla nezapomenutelná jízda na skůtru noční Taipeí, návštěva nočního trhu, focení s jejíma kočkama a poté rozluočení a let...

#Zajímavé ponoštičky

#Něco v páře s mákem.

#A klasická zmrzlina, tedy zdejší, takže nasekaný led, na tom želé a sladký sirup. Tahle nic moc.

#Ale tato, s tofu, to byla bašta!

Další den už jsem jen vyslechl několika písničkám z Bai Lee zkoušky na budoucí koncert, dodělal poslední semestrálku do školy na ČVUT, odevzdal NB na následující měsíc kamarádce Kei, odjel na letiště a  odletěl na měsíční dovolenou v jihovýchodní Asii.

A na vyprávění o tomto dobrodružství se můžete těšit už od příštího článku. A věřte, uvidíte, co jste ještě neviděli a uslyšíte, co jste ještě neslyšeli...

Tak tedy příště!

Z.

P.S. Jako bonus přikládám odkaz na pohodovou muziku taiwanské kapely 來吧! 焙焙!.