Musím říct, že mi moc chybí naše INRIroad, co v Česku máme. Je to velká výhoda a všude něco takového není. Adventistů - a ještě k tomu mladých - je tu málo. Funguje tu ale Jugendkirche - kostel katolické církve pro mladé. V Münsteru je tolik kostelů, že si to - obzvlášť katolíci - asi můžou dovolit :)
St. Marini Kirche byl pravděpodobně za války hodně zničen - jako asi všechno tady. Nedochovaly se žádné fresky a asi ani příliš mnoho sochařské či jiné výzdoby. Interiér je tedy čistý, světlý gotický prostor, jehož atmosféru doplňuje světlo pronikající přes nové, zelenkavé vitráže. Uměle je přes den nasvícená jen zadní část - presbyterium, které je tu volně přístupné a dokonce slouží jako jakási “svatyně” pro všechny - kdokoliv může přijít a posadit se na “bobek” nebo sedací pytel kolem ležícího Krista sejmutého z kříže (to už mi teda přišlo hodně zvláštní, ale prý to má svůj příběh). Večer a za bohoslužby je to ale něco jiného. Nasvítí se i hlavní síň - zelenou s červeným přechodem u zadní části. Na fotce to vypadá už jako docela úlet, ale ve skutečnosti to má celkem atmosféru :)
V otázce bohoslužeb se dá srovnat s INRI - také jsou přizpůsobené studentům - s chválami, videi, aktivitou. Bohoslužby mají každý týden v neděli večer. Součástí každé mše - jak to tak u katolíků bývá - je i svaté přijímání. Hodně mě překvapilo (a potěšilo) něco, co jsem ještě u katolíků nikdy neviděla - přijímání pod obojí - tedy nejen oplatek (tělo), ale i víno (krev) - kdo chtěl. A nohy si prý umývají jen na Velikonoce :) (poznámka pro “zavěcené”, pro ostatní - nejde o nic s hygienou). Pastor je energický, milý a celkem mladý chlapík, který by se za svou image nemusel stydět ani jako profesor na místní fakultě architektury.
Po mši je otevřená farní kavárna hned vedle, kde jsme se seznámily s jednou z organizátorek. Díky ní jsme se za roznášení drobného pohoštění o týden později zdarma dostali na fantastický koncert, který neměl s církví nic společného, ale konal se v tomto kostele. Byla to jen hudba - klasická, ale dost současná, zněla hodně seversky nebo vesmírně. Připomínalo nám to maličko Sigur Rós. Doplněním byla světelná projekce na plátna s pár světelnými efekty protínající celou síň kostela... Tak jsem si říkala - parádní událost, která zasahuje lidského ducha a působí na člověka zklidňujícím i ohromujícím dojmem - přitom není přímo spojená s vírou v Boha nebo s církví. Do prostoru kostela se to moc hodilo. Možná podobná náplň pomůže nalézt funkci odsvěceným kostelům - důstojná, duchovní a přitom neomezená na jediné prožívání víry.
