#05082024

wishing a joyous kibby day to those who celebrate

to me from me thanks you're welcome

Možná za to může relativita, možná je toho všeho moc, možná musíš pořád spěchat. Možná nemáš čas se zastavit a pořádně si prohlédnout všechny ty drobnosti; možná se chceš zastavit a pozorovat hřivnáče na lampě, stínku jdoucí přes cestu, jeřáb rostoucí na rohu ulice, tu lahvově zelenou barvu (nebo je to petrolejová?). Možná je moc lidí a moc dojmů a moc věcí, které chceš stihnout a ani zdaleka dostatek knih. Ze všech koutů začíná vonět nostalgie, jak se noci prodlužují a stále více věcí mizí v minulosti - kde je ten les, kde je ten dům, kde je ta řeka, co plyne a plyne a plyne... Už nikdy neuvidíš to město a už nikdy se nebudeš dívat stejnýma očima. Možná se podíváš do očí někoho, jehož život teprve začíná a hodně se mračí, ale občas se směje (a v tu chvíli se směje všechno); možná prohodíš pár slov s někým, kdo už toho zažil mnohem víc než ty - a říká, že to nějak moc rychle uteklo, kdybych tak mohla všechno vrátit a prožít svůj život znovu, možná kdybych ho mohla prožít trochu jinak, možná kdybych nemusela dělat do večera a mohla bych s ním být doma... Bolí to, ale možná, když budeš moc dlouho stát na místě, nikdy nevyrosteš a nikdy nespatříš ten nový svět a všechny ty barvy, jež nejdřív pomalu prosakují, ale pak postupně silněji a silněji, až nakonec tryskají ven proudem... Ach nostalgie, ta nostalgie, a nějak už si nevzpomínám, co jsem chtěl říct

Sonsuz ♾️