Společník - Brno

U žen vede orální sex

Nejvíc konzumentů má internetové porno ve Spojených státech, mají na svědomí jednačtyřicet procent spotřeby klipů z PornHub, druzí jsou konzumenti z Velké Británie, na třetí místo se vyšplhali porno fanoušci z Indie. Česká republika se neprobojovala do první dvacítky, z východoevropských zemí tam skončilo, na patnáctém místě, jen Polsko. A právě Polsku vděčí Česká republika za jedinou zmínku v obšírné zprávě PornHub, desátým nejhledanějším heslem polských konzumentů a konzumentek porna totiž bylo slovo „Czech“, i tak však oproti loňsku zaznamenalo propad o šest příček.

V průměru trvala návštěva uživatelů serveru devět minut a dvacet vteřin a terapeutka Betito nechodí kolem jejího cíle obloukem: „Průměrný návštěvník tak zůstává jen tak dlouho, než najde , co se mu líbí, a provede masturbaci.“ Přesto je průměrný čas o čtyři sekundy delší než v roce 2014, i na to nabízí server objasnění. Může to být prostě tím, že na internetu trávíme více času obecně. „Server eMarketer uvádí, že v průměru jsme on-line 5,6 denně, zatímco loni to bylo jen 5,3 hodiny,“ píše.

Nejdéle přitom na pornostránce prodlévají lidé z Filipín, 12 minut a 45 sekund, Američané si jednu návštěvu užívají v průměru 9 minut a 51 vteřin a Australané 9 minut a 36 sekund. O čtyři vteřiny jsou skromnější uživatelé z Indie.

Překvapující nebude, že většina návštěv se odehrává mezi devátou večer a jednou hodinou ranní, druhý vrchol však návštěvnost pornoserveru zaznamenává ve čtyři hodiny odpoledne. „Možná proto, že lidé v práci chtějí nechat odpočinout mozku a hledají rozptýlení?“ nabízí vysvětlení Laurie Betito.

Přesto se až do šedesátých let dvacátého století objevovala lékařská doporučení, která považovala masturbaci za nevyzrálou formu sexuality, a lékaři svým pacientům radili, aby se jí všemožně vyhýbali.

V současnosti se odborníci shodnou na zcela jiném, výrazně pozitivnějším pohledu na masturbaci. Masturbace je podle lékařů nejen přirozená, ale jde také o velmi bezpečný a rychlý způsob, jak dosáhnout sexuálního uvolnění. Během masturbace se člověk naučí znát dobře své tělo a pozná, co mu dělá dobře, což může vést k lepší sexuální komunikaci s partnerem. Podle australských vědců masturbace snižuje pravděpodobnost rakoviny děložního čípku i zánětu močových cest. Rovněž snižuje riziko cukrovky-2 typu, působí proti nespavosti a snižuje riziko výskytu rakoviny prostaty.

Větší než malé množství sebelásky

Nová studie vědců ze skotské University of Paisley jde zdánlivě proti současnému proudu lékařské vědy. Závěry doktora Stuarta Brodyho a Tillmana Krugera hovoří o možném „otupování“ mozku a dalších zdravotních rizicích spojených s masturbací. Na první pohled to vypadá, jako návrat o století zpět. Máme se začít bát?

Brody a Kruger se soustředili na funkci hormonů uvolňovaných během orgasmu. Množství a složení těchto hormonů se podle nich liší v závislosti, zda k orgasmu dojde během sexu s partnerem, nebo při masturbaci. Klíčovou roli přitom hraje trojice hormonů – prolaktin, oxytocin a dopamin.

Zdivočelé hormony

Prolaktin je hormon peptidové povahy tvořený předním lalokem hypofýzy. Mimo jiné stimuluje růst mléčné žlázy a ovlivňuje tvorbu mateřského mléka. Během orgasmu hraje tento hormon klíčovou roli v otázce sexuální sytosti – zjednodušeně řečeno, po dosažení orgasmu přispívá prolaktin k celkovému zklidnění a uvolnění. Studie obou vědců ukázala, že při sexu s partnerem vyplaví tělo až o 400 % více prolaktinu než při masturbaci.

Druhým důležitým hormonem je oxytocin. Tento hormon je zodpovědný za vznik příjemných pocitů a navozuje pečovatelské a ochranitelské chování u mužů i u žen. Často je proto označován jako „hormon lásky“. Oxytocin hraje klíčovou roli jako protiváha třetího důležitého hormonu – dopaminu.

Dopamin má v nervové soustavě poměrně rozmanité spektrum funkcí, tou patrně nejznámější je ale jeho funkce nositele pocitů potěšení a odměn. Účinky dopaminu proto bývají často spojovány s užíváním drog. Samotný dopamin není pro tělo škodlivý, problém ale může nastat v okamžiku, kdy je ho příliš – mozek (podobně jako u drogově závislých) v takovém případě přestane na účinky dopaminu reagovat. K navození stejných pocitů je poté třeba vyšších dávek tohoto hormonu a zde se všechny tři hormony střetávají v začarovaném kruhu – nižší produkce prolaktinu a oxytocinu vedou k nadprodukci (respektive pomalejšímu odbourávání) dopaminu. Vysoké dávky dopaminu zase „otupují“, nebo alespoň mohou „otupovat“ mozek.

Jak se rodí společník?

„To ti jednoho dne po dvaceti letech společného života uteče manželka. Sbalí syna, psa, doklady, firemní účetnictví, dokonce i tvoje slipy - prostě všechno, co máš rád a potřebuješ k životu. Během deseti minut se ti zhroutí svět. Uzavřeš se do sebe, ztratíš sebevědomí i sebeúctu. Protelefonuješ dvanáct tisíc, aby se vrátila. A pak se naštěstí najde někdo rozumný, kdo ti řekne - Co blbneš, v tvém věku naopak chlapi opouštějí ženy! Ona si tě nezasloužila. Jsi inteligentní a pohledný, vzpamatuj se! A tak vznikly moje webové stránky,“ popisuje Jiří, v civilu účetní. Kouzlo jeho osobnosti funguje spolehlivě. Sotva vejdeme do baru, spočinou na vysportovaném, opáleném elegánovi mlsné zraky všech přítomných dam. Pro doprovázenou ženu to je lichotivý pocit.

„Rozhodně nejsem gigolo,“ tvrdí přesto Jiří. „Mým ideálem je Kristián. Ženám poskytuji porozumění a naplňuji jejich touhu po romantice. Pro mě je to příjemné a dobře placené dobrodružství. Sexuální služby přímo nenabízím, ale v principu se jim nebráním. Hodně záleží na situaci a sympatiích - jako v životě.“ Coby všestranný sportovec dokáže splnit téměř každé přání: je skvělý tanečník, dobře hraje tenis, baví ho bowling i golf. Umí pozorně naslouchat a jako zkušený psycholog neobtěžuje klientky dobře míněnými radami. Hladce splyne s luxusním prostředím čtyřhvězdičkového hotelu, vybudovaného v barokním zámečku a nabízejícího perličkovou koupel či nerušený noční klid v prachových peřinách...

Nic pro šeredy a hlupáky

Být profesionálním společníkem není džob pro vyjukaného sedmnáctiletého zajíčka, který s odřenýma ušima prolezl učňákem. Tyto služby si obvykle objednávají sebevědomé, dominantní a náročné ženy, jež se chtějí odreagovat a pobýt s někým zajímavým. Výhodu proto mají zralí muži mladistvého vzhledu. Předpokládá se pěkná postava, inteligence a sex-appeal.

Richie vypadá jako Richard Gere zamlada - také si podle něj vybral pseudonym. Hraje amatérské divadlo a ve volnu válí jazz. Ve druhém ročníku zběhl z práv - nevydržel studijní řeholi, noční život byl pro něj příliš velkým lákadlem. Zklamaní rodiče ho vyhodili z bytu, a tak se čtvrtým rokem se živí jako taxikář. Postupně si vybudoval okruh stálých zákazníků, vlastně jezdí už jen pro své známé. Právě tato profese ho inspirovala. „Jsem zvyklý na kontakt s lidmi. Dokážu si popovídat se sedmnáctiletou puberťačkou, která jede z mejdanu, s třicetiletou manažerkou unavenou z obchodního jednání i s padesátiletou dámou, co se vrací ze srazu abiturientů. Navíc mám luxusní auto, které podpoří image. A tak jsem si řekl - proč to nezkusit,“ popisuje, jak se stal gigolem.

Zkušenosti z divadla (jasně, že hraje milovníky!) se mu skvěle hodí. „Pokud se se zákaznicí dohodneme, mohu hrát roli podle předem stanoveného scénáře: umím být mladší partner při obchodním jednání, manžel, kterého budou všechny kamarádky na firemním večírku závidět, i milenec, jenž vybudí žárlivost lhostejného manžela. Na útěku před jedním takovým jsem šplhal po hromosvodu,“ směje se. Přetáhnout večer do časných ranních hodin v soukromí mu vůbec není proti mysli, naopak si to užívá. Samozřejmě s kondomem, jde o profesionální vztah. Že se z něj nestal ctihodný právník, nelituje v takových chvílích ani trochu. „Gigolo? No a co? Ženy mi platí za to, co mě baví! Co by za to jiný chlap dal!“ konstatuje spokojeně.

Kolik stojí muž?

Přijde na to. Společník může dělat doprovod na party, plese, konferenci... Příjemně vás pobaví v restauraci, v kině, na procházce přírodou či na dovolené v horách. Pomůže i s dětmi. „Budeme dělat, cokoliv si budete přát, anebo, pokud budete chtít, program našeho společně stráveného času vymyslím sám a pokusím se vás překvapit,“ nabízí většina z nich na webových stránkách. Nezní to krásně?

Sex vůbec není to hlavní, služby tohoto druhu využije (nebo přizná) jen menší polovina zákaznic. Ženy spíš potřebují společníka, který s nimi bude trpělivě vybírat botičky nebo parfém, případně důvěrníka, jemuž se paradoxně svěří s věcmi, co neprozradí ani kamarádce. Od cizího muže se přece tajemství nikdo nedozví!

Máte přítelkyni?

Nemám.

Až ji mít budete mít, prozradíte jí, co děláte?

Ano. Zvláštní ale je, že se mi už dvakrát stalo, že se mnou chtěly navázat vztah slečny, které dělaly to samé. Byli bychom tak pár poskládaný z téže profese, takže by to bylo v tomhle ohledu vlastně vyřešené. Nešel jsem do toho ale z toho důvodu, že u dam se tohle povolání pojímá jinak – ony prostě s pány provozují sexuální hrátky.

A vy byste žárlil.

…a já bych byl ten žárlivý přítel.

Zkrátka: vaše partnerka by se sexem živit neměla, zatímco vy byste mohl?

…ne, tak to není. Sex není věc, kterou bych nabízel primárně. Skoro bych řekl, že v rozsahu toho, co nabízím, přestavuje velmi málo. Rozhodně není dominantní položkou. Takže z toho důvodu by tam byla nerovnováha, bylo by to nevyvážené.

Jaké místo tedy ve vaší nabídce sex má?

Na mé internetové prezentaci sex v nabídce vůbec není. Pokud je to ale v rámci delší spolupráce, se stálou klientkou, nebráním se mu. Rozhodně ale nefunguji tak, že by si mě klientka pronajala na dvě hodiny, aby se se mnou vydováděla.

Takové žádosti odmítáte?

Samozřejmě. Bohužel, naše společnost tuhle profesi chápe stále ještě velmi zkresleně. Pro dámy je pořád ještě neobvyklé objednat si společníka, aby s ním strávily hezké odpoledne, příjemnou večeři, ples… Pořád ještě mají za to, že to musí být spojeno s nějakými intimnostmi.

Kolik procent žen po vás chce doprovod do společnosti – a kolik, aby to skončilo sexem?

Půl na půl.

Stalo se vám, že jste se zamiloval do klientky?

Nestalo. Je nicméně rozumné, pokud vztah s dámou obsahuje přátelské, vřelé prvky.

Stala se z nějaké klientky vaše kamarádka, s níž jste se nestýkal za peníze?

Ano, v cizině. V kontaktu jsme doteď.

Jak byste řešil, pokud by se do vás zamilovala klientka?

Je třeba zdůraznit, že tohle je moje profese a budu se jí živit i nadále. Maximálně by mohl nastat takový scénář, že bychom spolu měli vztah – a ona by moji práci prostě tolerovala.

Co vás na vaší práci oslovuje?

Stýkáte se s různými lidmi, pohybujete se v různém prostředí. Jistě, každá práce se stane časem stereotypem, nicméně tahle ne až tak docela. A potom, jsem rád, že někomu mohu pomoci k hezky prožitému času.

Dá se u nás touto prací dobře uživit?

Zatím nemám ten pocit. Snad za pár let… Teď mám za to, že společnost ještě není na takové služby připravena. Tahle činnost pro mě ani není jediným zdrojem peněz.

Máte zakázky každý den?

Pokud vše funguje tak dobře, jako během mého pobytu v cizině, je to dvakrát třikrát do týdne. Ovšem s tím, že se jedná třeba i o dvoudenní zakázky.

Jaké ženy se vám líbí?

Vysoké, štíhlé, ale ne extrémně, spíše světlovlasé, ale ani to není zásadní požadavek. Samozřejmě inteligentní, s dobrým vystupováním.

Jak řešíte, když si vás najme žena, která vám je od prvního pohledu prostě nesympatická?

Podívejte, ono to přece nemůže být tak, že budu dělat společníka jen těm krásným, ideálním klientkám. Zaprvé tedy nemám dopředu o klientce žádné představy, nerýsuji si žádná kritéria.

A pokud by k případu, o němž mluvíte vy, došlo, myslím, že i tak by se spolupráce dala realizovat. Není problém jít do společnosti i s člověkem, který vám ne zcela sedne. Ale ještě se mi to nestalo a myslím, že takových dam mnoho není.

Jaký typ žen vašich služeb využívá?

Výčet je tak široký, že se to všeobecně skoro nedá říci. Nejsou to jen manažerky, ale i zajištěné ženy v domácnosti, jejichž manžel tráví pracovně hodně času na cestách a které si to díky jeho příjmu mohou dovolit, ženy z uměleckých kruhů i z politiky.

Měl jste, v případě vdaných dam, někdy co do činění i s panem manželem?

Občas se stane, že si dámy moje služby objednají právě proto, aby manžela "popíchly" k tomu, aby o ně měl větší zájem. Aby zkrátka naznačily, že někoho mohou mít, že se kolem nich někdo objevuje… Není to ve sto procentech případů, ale někdy to skutečně zabere.

Takový scénář manželskou intervencí skutečně zavání…

Ano. V cizině po mně jednou dáma chtěla právě to, abych se ve  společnosti objevil jako její doprovod, aby tuhle informaci její okolí následně zkrátka doručilo manželovi. Objevili jsme se tedy ve společnosti, odkud jsem s ní odešel k ní domů – kde jsem měl nějaký čas pobýt, aby byl dojem kompletní.

Stalo se nicméně to, že manžel přišel domů. A ona po mně chtěla, abych utíkal oknem, aby se skutečně zdálo, že byla přistižena při činu.

Takže jsem prchal po okapu a přes plot pryč, zatímco její muž mě pronásledoval. Naštěstí to dopadlo dobře, nějakou fyzičku mám.

Co je pro vás náročnější: vést s klientkami konverzaci o tématech, která jim jsou blízká, nebo případný následný sex?

Kdyby mi bylo jedno nebo druhé nepříjemné, nedělal bych to.

Kolik lidí z vašeho soukromí ví, co děláte?

Nikdo.

Když vaše klientka nechce konverzovat o sobě, ale o vás, vymýšlíte si svůj příběh, nebo říkáte pravdu?

Pravdu, nemám s tím problém. Nemám potřebu lhát o svém životě.

Jak dlouho si myslíte, že budete tuto práci dělat?

Záleží na tom, zda budu mít pořád pocit, že mi něco přináší. Pokud ano, klidně deset patnáct let.

Myslíte si o sobě, že jste krásný?

Aktuálně.cz: Je kniha vaším blogem přetransformovaným do papírové podoby?

A Cup of Style: Ano, jsou v ní všechna témata, kterým se věnujeme na blogu a Youtube – móda, kosmetika, sport, cestování a taky motivace. Jen jsou rozpracovaná do tipů, návodů a článků. Je to vlastně takový průvodce dívčím světem. Neradíme, jak být "in", ale jak najít samu sebe, své sebevědomí a jak být se sebou spokojená.

A.cz: Takže nejenom povrchní tipy, jak se například nalíčit na párty, ale taky hlubší témata?

Určitě. Na našem blogu se sice věnujeme především našemu vlastnímu stylu, ale tím, jaký máme pozitivní přístup k životu, jak vystupujeme a chováme se, se snažíme naše čtenářky inspirovat. A módu s kosmetikou používat spíš k tomu, aby jimi podtrhly své já, než aby pomocí těchto vylepšení vytvářely nějakou novou osobnost.

A.cz: Takže nechcete, aby vás kopírovaly, ale hledaly si vlastní cestu?

Podle nás hodně mladých holek hledá inspiraci a svůj vzor, ale je důležitější naučit se být sama sebou. Každý jsme jiný a tak to má být.

A.cz: Co jim tedy radíte?

Třeba to, že aby se člověk mohl cítit sebevědomě, musí být sám se sebou spokojený. Pokud nejsme spokojení, máme dvě možnosti – začít s tím něco dělat, nebo to nechat být, ale přirozeně je lepší na tom pracovat. A naše kniha jim v tom může pomoci.

A.cz: Vaši fanoušci jistě mají pocit, že vás díky blogu dobře znají a jste něco jako jejich kamarádky na síti, je to tak?

Přesně tak to funguje. S našimi čtenáři komunikujeme každý den několik hodin, ať už pomocí blogových příspěvků, tak sociálních sítí. Snažíme se každému věnovat a opravdu si vytváříme takovou malou komunitu s velmi kamarádským přístupem. A nejlepší na tom je, že si pak čtenáři mohou radit i navzájem.

A.cz: Knih o kosmetice, sebevědomí a tak dále je na trhu spousta. Proč si myslíte, že zrovna vaše kniha bude mít úspěch?

Myslíme si, že tím, že máme se čtenáři tak dobrý vztah, je bude zajímat i naše kniha. Je velmi osobní, týká se témat, která jsou na blogu oblíbená, a hlavně je stavěná i podle dotazů, které každý den od čtenářů dostáváme. Na rozdíl od jiných podobných knih nás čtenáři znají a vědí, co od nás můžou očekávat. Reakce jsou zatím vesměs pozitivní, a to naši teorii potvrzuje.

A.cz: Někdo může namítat, že nejste v oborech, o kterých píšete, vzdělané odbornice. Co byste mu řekli?

To je určitě příhodná poznámka, ale vždy – jak na blogu, tak v knížce – dáváme čtenářkám jasně najevo, že tohle je způsob, který vyhovuje nám samotným, a není vytesáno do kamene, že bude fungovat pro každičkou z nich. Všechny informace do knížky jsme si pečlivě nastudovaly z nejrůznějších zdrojů tak, abychom mohly poradit co nejodborněji.

A.cz: Nápad na vydání knihy byl váš, nebo vás oslovilo nakladatelství?

Přišla nám nabídka od nakladatelství, které patří pod Albatros. Naše první reakce byla, zda si z nás jen nestřílejí (smích), ale po telefonátu a schůzce s naší redaktorkou jsme tomu uvěřily a na knížce začaly pracovat.

A.cz: Vás by nenapadlo ozvat se jim první?

Předtím nás to nikdy nenapadlo, že bychom si opravdu sedly a začaly psát knihu. Asi bychom ještě pár let počkaly. Neustále ale vymýšlíme něco nového, takže jednou by určitě došlo i na tu knížku.

A.cz: Jak vám nakladatelství odůvodnilo, že chtějí právě vás, a ne jinou blogerku?

To přesně nevíme. Pravděpodobně měli představu o tom, jak by knížka měla vypadat, o čem by měla být, a do toho konceptu jsme jim zapadly právě my dvě.

A.cz: Napsat knihu, to není zrovna malé sousto. Slyšela jsem, že vám s psaním nikdo autorsky zkušený nepomáhal a ani moc času jste na to neměly...

Ano, psaly jsme jen my, aktivně asi tři čtyři měsíce. Na nás ale nebylo jen sepsat celý text, ale taky dodat všechny fotografie. Byla to práce docela intenzivní, protože jsme chtěly stihnout vydání do Vánoc. Jsme přesvědčené, že knížka bude hezkým vánočním dárkem a inspirací do nového roku.

A.cz: Načetly jste si před psaním podobné knihy, které vyšly blogerkám v zahraničí?

Ano, četly jsme několik knížek zahraničních blogerek. Nejvíc nás zaujala asi Girl Online od Zoe Sugg, která je pro nás srdcovka. Její kniha je ale od té naší naprosto odlišná, je to smyšlený příběh o blogerce.

A.cz: Zoe, známá jako Zoella, si z blogování udělala živnost. Vy, jedny z nejznámějších českých blogerek, to neplánujete?

Jsme optimistky a už několik let říkáme, že se blogováním v České republice půjde uživit. A my máme to štěstí, že aktuálně to tak opravdu máme. Není to ale jednoduché a vyžaduje to kvalitní obsah, za kterým se schovává spousta práce.

A.cz: Jenže o podobné kariéře jako Zoella si v Česku zatím blogeři můžou nechat jen zdát, ne?

Myslíme si, že už začínáme zahraničí slušně dohánět. Rok co rok je u nás přístup k blogování profesionálnější a lepší, takže věříme tomu, že se na světovou úroveň dostaneme. Firmy, časopisy a další z oboru to již pochopili. Největší mezery jsou zatím asi ve vnímání široké veřejnosti.

A.cz: A jak podle vás veřejnost blogování vnímá?