Dva tisíce kilometrů od domova. Zdá se to jako nic. Plná chuť španělského červeného vína. Pocit plnosti, snad i úplnosti. Z novu do úplňku. Tak že by znovu? Kdo ví. Vetešnictví starých pocitů, prolínajících se s přítomností, tak pomíjivou. V hlavě kolotoč, úzká ulička v Cascu plná štěbetajících ptáčků mihotajících se mezi bary. Tapas? Sí, por favor. No hablo espanol pero vale vale.. Všechno to ve mně rezonuje. Čtyři měsíce se zdají jako nic, okamih. Přeješ si, aby se dva týdny zdály jako věčnost. Zpátky do reality. Strach strach strach. Poskládat fragmenty v celek. Koukáš se do kalendáře, za každým dnem děláš křížek. Amen. Nadhled, odstup a svoboda. Silný vítr v Zaragoze jako největší očista, všechno špatný ven, všechno dobrý zůstává. Odteď máš dva domovy, úplně odlišný. V jednom ti dají po puse na obě tváře, ve druhým se tě zeptají na ty nejniternější pocity. Hledáš zkratku, ale to asi úplně nejde. Odteď jeden neexistuje bez toho druhýho. Missing feeling something, future is bright.
