Jak jsem se přes smartphone vrátila k "pevný"
Když jsem o Vánocích našla pod stromkem iPhone, utíkala jsem po svátcích netrpělivě k operátorovi pro mikro SIMku. Pak jsem jednou provždy ukončila provoz staré, tlačítkové třicetdvadesítky (nebo podobného čísla) a rozchodila ten zázrak. Smártfoun!
Tehdy mi sebral několik večerů a zbytek iluzí o soukromí, než jsem se přes instalace „cloudů“, nahrávání otisků prstů a povolování polohy dostala k očekávané chvíli, že si s někým cinknu přes nový telefon. Bez založení klientského účtu a několikanásobného potvrzení identity mi totiž bylo dovoleno volat jenom v opravdové nouzi a to pouze na tísňovou linku.
Nainstaluj si aspoň ten "Whatsapp", ať jsi s námi ve spojení, řekli mi, jinak sis mohla s klidem nechat tu svou stařešinu. Provedla jsem tedy na doporučení nejbližších, co bylo třeba, abych si toho "chytráka" zasloužila a byla dostatečně v obraze, live, online, zkrátka opět mezi živými. A nejen to, tím přece konečně všichni ušetříme, protože přes tyhle komunikátory si můžeme volat, psát i posílat videa a to všechno zadarmo!
Pak už stačilo jenom vzpomenout si doma na heslo k wifině a svět si mi lehl k nohám. Přesně tak, jak to dělá všem vlastníkům smártfounů v reklamách i na billboardech podél silnic. Jen s tím háčkem, že dokud si v rámci toho "ušetření" nepořídím třikrát dražší tarif s "balíčkem dat", jsem světová zase jenom doma na gauči. A takový pokrok už jsme jednou u nás na vsi zažili, jen mi bylo o 20 let míň a říkalo se tomu "pevná linka".
