apstudio

Totálně mi změnilo perspektivu, když jsem si uvědomila, že Eve Babitz je generace mojí babičky.

Upřímně doufám, že si moje babička užila aspoň půlku srandy co Eve. Ale poněkud o tom pochybuju ve válečným a pak poválečným Československu, normalizaci a tak dále.

A možná tohle je největší hodnota, kterou mi americký knihy o sexu a rock’n’rollu z 20. stol. můžou přinést. Konfrontovat se s tím, že tohle mohli být moji rodiče a prarodiče. A že tohle jsem nikdy nebyla já, i když jsem měla celej život svobodu.

Anebo taky že tohle je asi to freedom, co američtí boomeři pořád omílají?

Eve má hodně drog a sexu a prakticky žádné výčitky. A její kamarádky a tetičky to mají taky.

A taky mají trochu bolesti, ale tiší ji, protože na to mají prostředky.

Matně si pamatuju, že jsem Glamoramu zkoušela číst už někdy v době, kdy jsem četla American Psycho - velice dávno. A matně si pamatuju, že jsem se úplně utopila v těch popisech na začátku knihy a pak mi asi vypršela výpujčka??

Anyway, v tomto jaksi zralejším věku jsem se k této asi pětisetstránkové knize s radostí vrátila. Vybavená mnohem lepším skillem v porozumění devadesátkové atmosféry, stovek brandů a celebrit. A taky byl prostě skvělej moment na něco dalšího od BEE.

A doručilo to to, co jsem chtěla.

Po prvním dílu knihy jsem si nedokázala absolutně představit, jak by to asi mohlo pokračovat dalších 400 stran. Což bylo samo o sobě skvělej důvod, proč číst dál.

Cca v půlce už mě to fakt bralo. Detektivní/thrillerová zápletka, klasicky dekadentní kulisy, 90s minimalistický glam, chaotická identita hlavního hrdiny a tak. Samé dobré.

Tuto knihu bych nedoporučila, ale dávám jí 10/10.

Ty 4 strany doslova p🫦rna jsem četla ve vlaku českých drah. Na to mě nikdo nepřipravil.

Symbolismus jako konfety, zima, mouchy atd. by skvěle fungovaly ve filmu. Od self proclaimed “movie buff” bych ani nečekala nic jinýho. Ale good luck komukoliv, kdo by se pokusil to adaptovat do filmové podoby.

Místy jsem tam viděla totální podobnosti s Fight Clubem. Bret je starší než Chuck, obě knihy ale vyšly podle všeho jen chvilku od sebe. A autoři k sobě mají respekt. Ok guys.

Tato kniha způsobila, že jsem se zasekla ve čtení. I když s ní není nic vyloženě špatně, přišlo mi to celý nějak divně fragmentovaný? Mění se tam POV různých postav, ale nějak si to nedrží stejnej rytmus. Nebo jsem si to způsobila sama tím, že jsem to nečetla víc soustředěně.

Film z roku 79 překvapivě fakt dobře děj té knihy zjednodušuje a romantizuje.

Spoiler alert: překvapilo mě, že skoro hlavní ženská postava vážně umře. Prostě je celou dobu docela nezávislá a při smyslech a pak podlehne upírovi. Což je vlastně docela realistický scénář?? I guess.

Ok, Bret.

Zakoupením této knihy jsem se vystavila nemalému riziku, že mě to nasere a budu mít problém oddělit autora od umění.

A o tom tak nějak ta celá kniha je. Přesněj řečeno sbírka esejí, jediná non-fiction, kterou BEE napsal.

White je upuštění páry bílého muže v Hollywoodu cca mezi 2015-2019. Woke kultura, první výhra Trumpa ve volbách, polarizace, politizace umění. To jsou všechno témata, o kterých Bret rantuje s kadencí, která tak dobře funguje v jeho fikci.

Problém ale je, že v podstatě nepřináší žádnou novou myšlenku ? Ani když si představím, že jsme 7 let zpět.

Kritizuje elitismus v liberálních kruzích, ale vlastně se sám stává elitistou, když se nonšlanatně povznáší nad celou tou debatou o politice. Píše to hlavně, aby z toho vyšel dobře sám před sebou a prokázal svou jedinečnost. (To mu nemůžu zazlívat a je to past, do které padám i já každej den.)

Mezi tím mu ale podle mě trochu nedochází, že to, co považuje za spektákl a estetickou volbu (Trump, Kaye etc), může mít záhy velice reálnej dopad a že oddělit politiku od umění v některých etapách dějin tak úplně nejde.

Ale na druhou stranu je to brutální časová kapsle. Rozhodně bych to četla jinak v roce 2019 než teď, když všechno potemnělo.

Bret udělal v této knize úplně všechno proto, aby mě urazil. Prozradil ale na sebe, že je vlastně edgy stárnoucí chlápek, kterej si v minulosti užil hodně srandy (část esejí o jeho knihách, vtazích, o filmech a dokonce o gay kultuře je mega zajímavá) a přesně tímto pohledem je potřeba to číst.

Ráda se konfrontuju s odlišnýma nebo komplikovanýma názorama, když jsou podaný na nějaké úrovni. A to mi tato kniha poskytla. I když poslední 3-4 eseje už prostě bylo jen brblání.

Svůj rok návratu ke čtení jsem začala BEE a taky ho tím končím. Toto je poslední kniha, kterou jsem přečetla v roce 2025.

K mému úžasu jsem v ní objevila původní účtenku z roku 2010. Knihkupectví ještě existuje a jde najít na google maps.

Bohužel tam ten úžas tak nějak končí. Toto je první kniha, která mi přišla od BEE fakt slabá. Myšlenka pokračovat s postavami z Less Than Zero není špatná. Ale tak nějak tomu prostě chyběla pointa. Má to autorův styl, ale ne hloubku. Trochu mi přišlo jako by to byl nějaký draft mezi LTZ a Shards, co si měl ještě trochu poležet v šuplíku.

Podařilo se mi ji sehnat v nejhezčím anglickým vydání z 60. let s zeleně barveným hřbetem. Na paperback dobrý!

Extrémně efektivní příběh. Je to kraťoučká kniha, která nechodí kolem horké kaše, ale zároveň i během 150 stran dokáže vybudovat atmosféru, přiblížit dobu a rozpumpovat představivost. Možná je to i tím, že jsem viděla dřív film, kterej je samozřejmě ikonickej (a téměř slovo od slova knihu kopíruje).

A teď co je na tom tak přelomovýho?

Ira Levin se narodil v roce 1929 a knihu napsal v roce 1967, bílej týpek židovskýho původu se vzděláním ze soukromé školy v New Yorku. Optikou dnešní kultury ho tak nic nepředurčovalo k tomu, aby napsal jeden z nejfeminističtějších románů, co jsem kdy četla.

Proč Rosemary nikdo neposlouchá? Proč konstantně downplayuje svou bolest a potlačuje intuici? Proč se lidi zajímají jen o její plod a ne o ni? Proč je její manžel takovej debil?

Extrémní hororovost příběhu spočíva v tom, že Rosemary je jen nádoba na dítě. A vlastně je docela jedno, že je to malej satan.

Věřím, že to bylo relevantní v 60. letech během sexuální revoluce a je to tragicky relevantní i dnes o 60 let později.

Z této knihy jsou všichni posraní. Takže proto jsem si to taky přečetla.

Kniha je opravdu dlouhá. V tomto vydání přes 600 stran malým písmem a řádkováním. Musela jsem si to v knihovně prodloužit.

Čte se to trochu jako Bible. Totální sága. O rodinách, co žili v Kalifornii na přelomu století. O počasí. O vztazích, o generační zátěži a osudovosti.

První půlka knihy se čte docela složitě, jak starej zákon. Druhá půlka dostane spád a pak je najednou konec.

Je to must read americké literatury? Ano. Zasáhlo mě to po osobní rovině? Ne.

Takhle to teda vypadá, když je SK ve formě.

Tuhle konkrétní knihu si koupil V. v Seattlu v Twice Sold Tales, takže se jí nikdy nesmíme zbavit. Voní jak parfém Bibliothèque od Byredo.

Není to krátká kniha, ale i když by snesla ještě trochu editace, stojí za to to vydržet do konce.

Měla jsem z toho stejnej pocit, jak když koukám na klasický horory z 80.-90. let. Jakási zvláštní nostalgie.

Jinak tu máme klasickou postavu rozervaného muže, jak je u SK zvykem. Postupně se uzavírá sám do sebe a jako vždycky to nedopadne dobře.

Někdo by řekl, že je to efektivní próza. Prostě se to docela dost dobře čte. Nejlepší jsou popisy hřbitovů (množné číslo). A tak by to vzhledem k námětu mělo být.

Někoho budou možná triggerovat odkazy na původní obyvatelstvo, ale já jsem bohužel nedovzdělaná slovanka, takže neumím rozpoznat ty nuance.

Překvapilo mě, že některý pasáže byly fakt docela nechutný. Nečekala jsem, že půjde do takových detailů.

I po pár dnech jsem o knize přemýšlela, takže za mě dobrý.

A toto jsem si vyfotila, až bude nejhůř (v únoru):

The Chapel of the Virgin Mary in Ticháčkův Forest is a small religious structure located near the village of Suchý Důl in the Náchod district of the Czech Republic. It was built in the 19th century following reports of Marian apparitions.

A spring of clear water flows nearby, which many locals consider to have healing properties.

The site retains a mysterious, almost timeless atmosphere, enhanced by the forest’s solitude and the sense of devotion that still draws people here today.