Crazylikefox

Řízla jsem se

Mám úzkost, třesu se a myslím na to, jak jsem přišla o člověka, který je o tolik lepší jak já.

Že mě porazil a já jsem nicka, co nic neumí a nikdy nic nedokáže.

Pro něj odpad, co si nezaslouží kousku respektu.

Cítím se smutně, zklamaně sama ze sebe, že jsem nebyla schopná a nejsem schopná mít vedle sebe někoho, ke komu bych měla obdiv a zároveň mě miloval.

Vždy jsem byla ta druhá - přátele, kamarádi, vztahy… já chci být ale číslo 1 a být pro někoho to Áčko.

Místo toho jsem si vždy ubližovalq - jídlem, prací i fyzicky (řezání i sexuálně) jelikož mi přišlo, že si to zasloužím.

Přijde mi, že jsem podvodník, jelikož jsem nikdy nechtěla být ta citlivá a chtěla jsem být vždy ta silná a nezlomná a že mám vše vyřešené a srovnané. Nechtěla jsem, aby mě nikdo litoval nebo aby o mně měl někdo starost. Nebo ne? (Řezání bylo vidět, únava v práci..) možná šlo o pomoc?

Kluků je mi často na zvracení, jelikož mi přijde, že všem jde jen o sex.

Často jsem u sexu i po něm brečela a ciltila se, že tohle si zasloužím, jelikož nejsem dost dobrá - dost chytrá, dost hezká, dost hubená.

Sex: Mám v tom blok. Chvilli umím být ve flow, že je vše v pořádku, užíváme si, ale pak se něco stane a já dostanu strach nebo se mi ten člověk znechutí s bojím se, že mi ublíží fyzicky.

Fáze “hodné holky” často jsem s kluky byla jen kvůli tomu, že oni mě měli rádi, ale já moc ne. Chtěla jsem být ta “hodná” holka, co má kluka, jelikož je cool a mít kluka je přece cool.

Patřit někam je cool, brát drogy je přece cool. Snaha se někam zapadnout.

Pocit viny, že jsem nezachránila Arnošta, že jsem ho v tom nechala a on už není. Ta marnost toho, že to byl další muž, co chtěl přeci jen sex…

Ta myšlenka toho, že se utápím v tomhle sama a nedokážu se z téhle fáze posunout dál.

Celkem nechápu, co se to během posledních týdnů děje.

Měním práci, zakládám produkci a budu mít učitele na skate. 😅😂