3am

“Možná, že štěstí mívá, kdo to tak neprožívá.”

Já jsem tak vděčná sama sobě.

“Když se pak sejdete, emoce se vrátí naplno a člověk si uvědomí, jak moc mu to chybělo.”

Nikdy se to nemělo stát. Je to výsměch zodpovědnosti, přírodě a osudu. Jak kdyby o nic nešlo a přitom šlo o dva životy.

“I like to imagine that i already died and begged the universe to send me back, so i can swim in the ocean, relax under trees, eat my favourite foods, love my friends so deeply, get heartbroken, go grocery shopping again and see 1000 more sunrises and sunsets.”

Pokud by šel každý nahradit, jaký by to mělo smysl?

Rok odvahy. Začala jsem řídit.

Tyhle pocity budu marně hledat všude a ve všem. /hédonická adaptace.

Z hlavy do těla.

Přijdu si enormně nevděčná a nemám na to nejmenší právo. všechno je vlastně naprosto v pořádku, ale nic mi není nikdy dost dobrý. vnitřní peklo ve kterým žiju.