Třetí hodina
Tuto hodinu jsme navázali na informace, které jsme se naučili na minulé hodině, a opět jsme si předčítali z knihy Osteze, hra, jazyk od Iva Osolsobě, kterou jsem zapomněl zmínit ve svém předchozím postu.
Ještě před tím, než jsme se vrhli na výklad této knihy, jsme se věnovali rozboru události která se objevila napříč médii v uplynulém týdnu. Dala se na ní dobře demonstrovat složitost popisu originální situace a zároveň byla dobrou ukázkou toho, jak snadno jsou média zneužitelná.
Ve chvíli, kdy jsme začali probírat metaforicko-synekdochické modely, zkráceně token:token modely, se začala hodina komplikovat. Možná je těžké to pochopit právě proto, že sám jazyk je velmi složitý systém, na druhou stranu je ideální pro komunikování modelů.
Na příkladu pasáže z knihy Gulliverovy cesty jsme si ukázali, nakolik je jednodušší přenášet informace o událostech a věcech pomocí slov, než používat samotné věci (je snazší říci kámen, než na něj ukázat, i když by se zdálo, že ukázat na kámen je přesnější, mohlo by dojít k nepochopení díky různým kontextům).
