#successebooks

Nebojte se dosahovat svých cílů s knihou Úspěch neměřitelný penězi.

Nebojte se dosahovat svých cílů s knihou Úspěch neměřitelný penězi.

Jak dlouho vám obvykle trvá, než se pustíte do realizace nějakého životního projektu? Hrajete na jistotu a potřebujete si vše pořádně promyslet, propočítat, sehnat všechny potřebné zdroje, zvážit rizika, zkalkulovat náklady a investice? Nebo si jen říkáte, že není právě ta nejvhodnější doba, a tak čekáte a čekáte? A nebylo by lepší začít hned? 

Než s něčím obvykle začneme, předchází tomu dlouhá doba příprav, zvažování a plánování. Na tom není nic špatného, pokud se rozhodujeme o tom, že změníme svůj dosavadní život. Ale ani u těch nejstěžejnějších projektů není třeba příliš otálet. Někdy celý rozhodovací proces trvá přespříliš dlouho, a tak zůstaneme pouze u svých plánů. A to je velká škoda. Zejména pro nás samotné.

Ne vždy musí být vše do puntíku přesně naplánované. Mnoho životních a obchodních projektů začalo, aniž by jejich tvůrci předem znali výsledek a měli všechny prostředky. Stačila jim prvotní vize, aby udělali rozhodující krok a začali pracovat. Krok po kroku.

Odkládáním věcí na později úspěchu nedosáhneme. Jediné, čeho dosáhneme, jsou možná kupící se projekty, které bychom chtěli rozběhnout, ale z nějakého důvodu to nejde. A je tu opět známý začarovaný kruh.

Přitom existuje jedno jednoduché pravidlo. Pokud chcete začít nějaký svůj životní projekt, uděláte nejlépe, když začněte raději hned, než potom.

Kam směřujeme? Jaká bude naše budoucnost? Jak to souvisí s přítomným okamžikem, který právě prožíváme? Čeho bychom chtěli v životě dosáhnout? A můžeme svůj život vnímat jako určité poslání? Takové otázky si klademe dnes a denně. Jistěže souvisí s naší existencí, ale mnohem více nás před nalezením konkrétního návodu ke správné odpovědi zajímá naše konkrétní představa.

Když si definujeme reálný obraz, vizi toho, kam bychom chtěli dojít a jak bude cílový stav vypadat, vytvoříme si vůči sobě závazek, který se budeme v průběhu času snažit naplňovat. Bez toho, aniž bychom uvažovali o tom, co nás čeká, přešlapujeme na místě. Nevytváříme si scénáře, nehledáme různé možnosti, nerosteme.

Představme si náš život jako mapu světa, na níž jsou zcela běžné věci jako silnice, řeky, hory, nížiny, oceány, města a státy. A také hranice. Hranice vymezující určitý prostor. Pokud budeme dostatečně silní a odvážní, nebudou pro nás hranice, ani hory a oceány představovat žádnou překážku k tomu, abychom dokázali svou vizi naplnit. Náš život je mapa, vize je budoucí cílová stanice, nebo třeba jen zastávka.

Vizi si můžeme vytvářet jak pro pracovní, tak pro osobní život. Někdy spolu velmi úzce souvisí a zdají se býti jednou, jindy jsou si obě na míle vzdálené. Každopádně jsou. Existují. Vize je plán toho, co bychom chtěli a měli dělat v dlouhodobém časovém horizontu. Vize víceméně určuje směr našich kroků.

Naše vize ovšem slouží nejen nám samotným, ale také našemu okolí. Díky ní totiž pozná, zda máme svůj život pevně v rukou, zda jsme pro něj vhodnou inspirací, názorovým vůdcem, případně lídrem, a zda nás právě proto může následovat.

Steven R. Covey napsal v jedné ze svých úspěšných knih, že bychom měli každý svůjden, každou činnost, do které se pouštíme, začínat s myšlenkou na konec. S myšlenkou, co po nás zůstane, až opustíme tento fyzický svět, jak o nás budou přemýšlet lidé, na které jsme přímo nebo nepřímo zapůsobili. To znamená, že vždy, než se do něčeho pustíme, měli bychom zauvažovat nad tím, jak to ovlivní lidi kolem nás a jak nás díky našemu jednání budou vnímat.

Takový princip by se dal přeložit třeba tak, že ať děláme cokoli, bude mít naše aktivita nebo chování vliv nejen na nás samotné, ale také na veškerý okolní svět. To z nás činí odpovědné jedince, kteří si uvědomují, že by měli jít jiným lidem příkladem. Máme možnost ovlivňovat a utvářet určitou společenskou normu a předávat cenné zkušenosti. Sdílet je.

Netýká se to jen našeho bezprostředního okolí, tedy rodiny a přátel. Být dobrým vzorem pro ostatní, aniž bychom k nim chovali hlubší přátelský nebo příbuzenský vztah, je bonus, kterým prokazujeme svou vůli a ochotu pomáhat a inspirovat. Úspěšní lidé pomáhají ostatním být stejně úspěšnými.

„Žijte dobrý a čestný život. Až zestárnete a podíváte se zpátky, budete se moci radovat podruhé.” — Dalajlama

Odkazy úspěšných lidí jsou jako stopy ve sněhu. Pokud nezapadají čerstvým sněhem, můžeme se jimi vydat celkem bezpečnou cestou. Odvážnější mohou vyšlápnout i jiným směrem do neprobádaných míst. Odkazy úspěšných lidí jsou značky, které umožňují lepší orientaci v mnoha ohledech. Ukazují nám správný směr, nastavují měřítko hodnot a dodávají jistotu.

Pokud jsme takovými lidmi sami, měli bychom si uvědomit svou odpovědnost vůči druhým. Z pohledu transformační perspektivy máme vůli sebe a věci kolem sebe přirozeně měnit. Vědomou kultivací svého nejbližšího okolí přispíváme k úspěšnému přenosu hodnot a principů, a tudíž zanecháváme odkaz.

Obvykle máme rádi líbivé příběhy plné radosti, štěstí a bohatství. Většinou bychom rádi dosahovali svých cílů bez práce a co možná nejdříve. Kdo by to ostatně nechtěl. Sníme o tom, jak se nám vše daří a bez problémů naplňujeme svou vizi. Peníze se jen hrnou a my si bezstarostně užíváme života. To vše je vnímané pozlátko úspěchu.

Cesta k úspěchu ovšem často dost „bolí“. Pokud sledujeme příběhy úspěšných lidí, zaměřme se také na ty okamžiky, kdy jim začal docházet dech, kdy se rozhodovali, že se vším skoncují, kdy se jim v životě udál zásadní zvrat, kdy se jim vše zhroutilo a museli začít znovu. Na cestě k úspěchu se ocitli na pokraji krachu. Museli od základu změnit svůj život nebo obětovat něco za něco. Tyto omyly a oběti by pro nás měly být cennou inspirací. Odhalme chyby, které je stály mnoho času, úsilí a peněz. Sledujme, čeho všeho se museli vzdát nebo o co přišli. Buďme realističtí a posuzujme obě strany mince. Chyby nás učí a posilují naši vůli. Oběti a ztráty nás vracejí do reálného světa a dokazují nám, že nic není zadarmo.

Úspěšní lidé nejsou neomylní. Dělají řadu chyb a špatných rozhodnutí. Nepovažují je ale za problém, snaží se z nich naopak poučit. Jen ten, kdo vyzkouší všechny možnosti, dokáže nakonec s jistotou identifikovat tu správnou.

Když se snažíme dosahovat vytyčených cílů, dostáváme se mimo komfortní zónu, mimo oblast vlastního pohodlí. Často se něčeho bojíme. Obvykle jsou to možné chyby. Nejsme ochotni připustit, že bychom se mohli mýlit. A právě strach z chyb nás může na cestě k úspěchu zabrzdit.

Bojíme se, že někoho zklameme. Ani ne tak sebe, jako druhé lidi. Naši skuteční  přátelé, příznivci a následovníci nás ale neodsoudí. Chybovat je lidské. Říká se, že cesta k úspěch je dlážděná chybami. Nebojme se je tedy dělat. 

Když se snažíte dosáhnout svého cíle, posunout se někam dál a dosáhnout úspěchu, využíváte všechny dostupné zdroje, nebo se spokojíte s málem a domníváte se, že to pro daný účel stačí? A když narazíte na velké množství informací, které by vám mohly pomoci, umíte je třídit a rozlišovat?

Existuje nepřeberné množství zdrojů. Zejména díky informační explozi a snadné dostupnosti jakýchkoli informací o čemkoli se nalezení té správné informace stává snazší a snazší. To nám otevírá neskutečné možnosti a příležitosti k růstu. Stejně tak nás to ale může uvrhnout do určitého informačního zmatku. Můžeme se v různých zdrojích „utopit“.

V praxi, zejména ve světě businessu, dělají obvykle firmy dvě zásadní chyby. Zaprvé se nesnaží zjistit co nejvíce o své konkurenci, zákaznících, trendech, nástrojích, nebo o tom, co si zákazníci a konkurence myslí o nich samotných. Zadruhé sbírají příliš mnoho zdrojů, a pak nemají žádný systém pro třídění a interpretaci. Obojí jim brání v udržitelnosti a růstu.

V osobním a profesním životě kopírujeme podobný model. Buď si nedáme práci s tím, abychom získali širší pohled a spokojíme se s málem, i když využijeme třeba jen 10 % informací, nebo nacházíme kusá data vytržená z kontextu a spoléháme se na kvantitu, ale v konečném důsledku takovou změť neumíme pospojovat. Kvalita zdrojů vyvažuje jejich množství. Vše je otázkou relevantního obsahu.

Ať už kvalitní či méně kvalitní, vybíráme si takový obsah, který je pro nás přínosný. Mimochodem volba představuje další klíčový parametr, který ovlivňuje to, jak dobře dokážeme zdroje využívat. Když se na úspěch podíváme ze širší perspektivy, máme také na výběr minimálně ze dvou možností – aktivně se zapojit nebo jen nečinně přihlížet. Stejně můžeme přistupovat k využívání zdrojů – buď se chceme dozvědět něco, co nám pomůže vyrůst a posunout se o něco dále, anebo zůstáváme v pozadí, případně na místě a ničemu novému se nenaučíme. Využíváme-li zdroje, učíme se.

Můžeme se inspirovat u mnoha úspěšných lidí. Ti kvalitní zdroje nejen vyhledávají, ale i sdílejí a také sami vytvářejí.