#soucit

Vše, co děláme druhým, děláme i sami sobě. To co jim jsme schopni udělat, jen ukazuje na míru toho, jak moc jsme schopni ublížit i sami sobě. Ne nadarmo se říká ,,nedělej ostatním to, co nechceš, aby oni dělali Tobě´´. Proto lásku a sebelásku nevykazují ani tak ty dobré činy, jako ty špatné. Protože dát květinu, pohladit po tváři, políbit na čelo, obejmout na rozloučenou, překvapit večeří, složit báseň, zapálit svíčky, společně tančit atd. - to dovede téměř každý. Ale nenechat druhého samotného když je na všechno sám, nedovolit, aby se cítil bezcenně nebo provinile, nenechat ho se bát, nezpůsobovat mu úzkost, nelhat mu, když víme, jak by to mohlo poničit jeho důvěru a náš vztah, neslibovat mu, když nevíme, zda slib dodržíme, nenechat ho na pochybách jen kvůli tomu, že se nám zrovna nechce mluvit nebo vysvětlovat, nezpůsobit mu obavy o budoucnost, nedat mu falešnou naději, nesnažit se ho uvádět v nejistotu – to vše (a mnohem víc) jsou ukazatele toho, jak moc nám záleží na nás samotných a co z toho všeho bychom sobě a svým blízkým nikdy nepřáli, a tudíž to nebudeme způsobovat… Škoda, že si většina lidí před tím, než něco udělá, nepoloží otázky: ,,Líbilo by se mi, kdyby to udělal mě?´´ ,,Co získám tím, když mu tohle udělám?´´ ,,Zasloužím si být takový?´´ ,,Neexistuje laskavější řešení?´´