#rimbaud

-Reinventarse-(a Rimbaud) Reinventarse,pasar página,evolucionar.Otra novela completa. La misma hambre.El mismo desierto.Usar el mismo fuegopara calentar otra casa. Ciudad amurallada.Curiosidad.Autodidacta.Arpa, manuales de oficios y El Corán,y la fotografía.Habilidades y desarrollo personal Se mimetizó en el ambiente donde vivía.Cogió sus costumbresy las volvió suyas.Vivía con la gente…

« Je est un autre » (Rimbaud, Lettre du voyant)

« Il m'a été mis une écharde dans la chair pour me souffleter » (Paul, 2 Co 12)

« Je suis le soufflet et la joue » (Baudelaire, L'Héautontimorouménos)

« La conscience est bien plus que l’écharde, elle est le poignard dans la chair. » (Cioran, De l'inconvénient d'être né)

Moi, je suis, débraillé comme un étudiant,

Sous les marronniers verts les alertes fillettes :

Elles le savent bien ; et tournent en riant,

Vers moi, leurs yeux tout pleins de choses indiscrètes.

Je ne dis pas un mot : je regarde toujours

La chair de leurs cous blancs brodés de mèches folles :

Je suis, sous le corsage et les frêles atours,

Le dos divin après la courbe des épaules.

J’ai bientôt déniché la bottine, le bas…

– Je reconstruis les corps, brûlé de belles fièvres.

Elles me trouvent drôle et se parlent tout bas…

– Et je sens les baisers qui me viennent aux lèvres…

so let them say you were wild

Arthur Rimbaud — Má bohéma

Rimbaud zemřel ve třiceti sedmi letech. Psal poezii do devatenácti. Tato skutečnost je relevantní nikoli jako kuriozita, nýbrž jako datový bod: veškeré jeho dílo vzniklo v rozmezí, které většina autorů považuje za přípravu.

To stojí za zapamatování při čtení.

Rimbaud nepracuje se smysly způsobem, který by byl analyticky pohodlný. Jeho obrazy nejsou metafory v tom pedagogickém smyslu, kdy A zastupuje B a výsledek lze zapsat do tabulky. Jsou spíše — a zde sahám po formulaci, které se obvykle vyhýbám, protože je nepřesná, ale v tomto případě je nejméně nepřesná ze všech dostupných — přímým přenosem vnímání. Čtenář nedostává popis zážitku. Dostává strukturu, do níž si zážitek musí přinést sám.

To je buď nedostatek, nebo nejvyšší forma přesnosti. Závisí na čtenáři, což je jediná správná závislost.

*Má bohéma* jako sbírka je vstupním bodem i souhrnem zároveň. Rané básně ukazují, odkud přišel — z francouzského parnasismu, z Verlaina, ze školy, kterou brzy přestane potřebovat. Pozdější ukazují, kam šel, aniž by někdo věděl, kde to přesně je. Já to nevím také. Považuji to za přijatelný stav.

Obálka nakladatelství Garamond je klidná a mírně nepřípadná. Les a řeka jsou správné motivy, ale Rimbaud není malíř krajin. Je spíše někdo, kdo krajinou prochází tak rychle, že z ní zůstane jen pohyb.

---