#pejsek

Mokrá srst mi v cárech visí, do tlapek zalejzá mráz Poslouchám, zda jako kdysi neuslyším pánův hlas Oči týdny zanícený, hlad útroby rozdírá Zuby strachem vyceněný, když cizí pes dotírá

Zavíraj se lidský dlaně, já se musím nocí hnát Nikdo nechce platit daně, co nařídil magistrát

V plné jízdě za vesnicí tělo letí ze dveří Leží pejsek na silnici s přeraženou páteří

*stojí na špičkách a zuřivě mává*

Yo, tady dole!

*když si jí konečně všimnou, nadšeně se zazubí, v očích ji jiskří*

Hádejte, co mě napadlo dneska ve snu, asi tak deset minut zpátky! Pojďte si někdo zahrát takovou tu hru, jak jeden začne, napíše několik vět a další pokračuje, aby vzniknul příběh!

*chvíli poslouchá jako myšák Mickey, pak se rozzáří*

Super! Já začnu, jo?

Byl jednou jeden jezevčík a ten měl problém. Nevypadal totiž ani trochu jako ostatní jezevčíci; považte: místo toho, aby byl dlouhý jako párek, vypadal spíš jako malá brambůrka, jako morčátko se špičatým čumáčkem. Jeho nohám se však toto zdálo málo, a tak se rozhodly se přidat. Vyrostly, až vypadal jezevčík jako psí/morčecí pavouk sekáč.

Máma: