4. Počet nezdravých potravin vyskytujících se v naší domácnosti jsme srazili téměř na nulu. Ne že bychom si tak moc frčeli na vlně zdravé výživy, důvod máme jiný a mnohem prostší. Co dítě nevidí, to nesežere.

5. S největší pravděpodobností se už nikdy nebudu nudit. Nebo alespoň příštích osmnáct let ne.

6. Mám denně k dispozici jednu z nejlepších věcí na světě. Dětský smích. Jeho hodnota je nevyčíslitelná, přestože jej dostávám zcela zdarma. Stačí jezdit s autíčkem po pomyslné vzdušné dálnici a dělat k tomu zvukový doprovod brrrm, brrrm. Nebo se rozběhnout a zakřičet, „až tě chytím, tak tě sním”. Kolik dospělých rozesmějete takhle snadno?!

7. Můžu klidně celé odpoledne sedět na písku nebo se hodinu klouzat na skluzavce na dětském hřišti, aniž by se na mě někdo divně díval. Hraji si přece se synem. Samozřejmě ho nesmím zapomenout doma nebo hodinu před tím předat jedné z babiček na hlídání.

8. Přirozeně se mi změnil denní harmonogram. A pravdou je, že věnovat se povinnostem i koníčkům za denního světla je prostě lepší. Samozřejmě pokud nepatříte k nadšeným astronomům. No a i když bych ráda zase někdy vstala až v době oběda, na tuhle změnu nenadávám. Světe div se.

9. I přes zdánlivý nedostatek času mám své koníčky a rozptýlení. Byť jen v malých nepravidelných dávkách. Samo o sobě to ještě nic není. V mém případě jde o to, že bych se v bezdětném režimu jistě nepustila do delšího psaní, focení, šití a úprav zahrady v průběhu jednoho roku a navíc současně.

Ano, zakletý plurál, který se (nejen) mezi novopečenými matkami šíří jako virus h1n1 a odolají pouze ti nejsilnější jedinci. I já jsem na chvíli podlehla a dělila se se synem o všechny události běžného dne. Prostě jsme to byli MY, vše bylo NAŠE. Logicky jsem tedy předpokládala, že všichni ostatní to mají stejně, tudíž otázky typu „už vám vyrostly první zuby“, nebo „máte problémy s prdíkama“ pokládané 30leté kamarádce mi připadaly naprosto normální. A možná, že v této konkrétní fázi života to opravdu normální je! Vždyť většinu dne jste to opravdu jen vy dva (tři, čtyři...?!), kdo spolu trávíte čas, s kým přes den můžete prohodit pár vět, protože, přiznejme si, hodně bezdětných kamarádů se v průběhu pár měsíců po porodu vyselektuje…:)

Ale nebojte se, přejde to! Jednou se prostě probudíte a budete to zase jenom vy a oni. Možná vás na to do té doby někdo ne příliš taktně upozorní, možná si všimnete pár nechápavých pohledů a možná se tím nakazí i vaši blízcí – pak to bude trvat asi trochu déle :-). Ale rozhodně své sousedce v 60 nebudete k vnukům gratulovat slovy: “Tak se vám to povedlo!”