#hruza

Bylo nebylo jedno království, kde většina lidí neuměla mluvit normálně a tak zpívala.

Poprvé jsem o pohádce Tři bratři slyšel v rozhlasovém rozhovoru s Janem Svěrákem. V něm si postěžoval, že dnešní pohádky, to ho nebaví. “Je to Karkulka a vlkodlaci, prostě všechno zamíchaný do sebe. To všechno už jsem někde viděl.” No a tak se rozhodl natočit vlastní pohádku, ve které se propojí Červená Karkulka, O dvanácti měsíčkách a Šípková Růženka. Scénář mu k tomu napsal jeho otec Zdeněk, kterého jsem až do shlédnutí Tří bratrů považoval za posledního českého filmaře, který za něco stojí. Považoval.

Žili tři bratři. Vojta Dyk, Tomáš Klus a Zdeněk Piškula (o tom posledním jsem taky nikdy neslyšel). Jejich otec Oldřich Kaiser bůhví proč pořád praskal klouby na rukou a jednoho dne je poslal do světa. A pak už sledujeme jejich dobrodružství, přičemž každý z nich sehraje hlavní mužskou roli v jedné ze zmíněných pohádek.

Nezní to úplně špatně, kdyby ovšem k pohádkám někdo přistoupil trochu jinak. Takhle tvoří odhadem 80 % celého filmu převyprávění příběhů, které každý zná. Nic nového, Růženka se píchne o růži, babička má velké oči, Holena je zlá na Marušku. Všechny tři pohádky se navíc vůbec neprolínají, jdou prostě přímo za sebou a spojují je jen tři bratři, nic víc. Na rozdíl od chytře propojeného Lotranda a Zubejdy jde tady prostě jen o slepenec tří příběhů bez nějaké logičtější vazby.

První a nejsnesitelnější příběh je o Růžence. Ne, že by to byla bůhví jaká sláva, ale alespoň se na to dá koukat a místy je to vtipné. Tady musím vypíchnou Lábuse, který si zahrál ježibabu a první příběh byl díky němu vcelku koukatelný. I tady ovšem silně překáželo neustálé zpívání všech. Jasně, jde o hudební pohádku, ale proč musí všichni POŘÁD zpívat. Pár písniček by se dalo snést a třeba v již zmíněném Lotrandovi krásně zapadaly do příběhu a byly chytlavé. Tady jsou neuvěřitelně otravné a navíc mám pocit, že většina z herců moc zpívat neuměla. Vážně jsem rád, že sudičky byly jen tři.

Druhý příběh je o pedofilním myslivci, který rozpárá mentálně postiženého vlka a z toho všeho plyne poučení, že pokud hledáte dabéra pro holuba do hudební pohádky, tak rozhodně neberte Pavla Lišku. Karkulku totiž z nějakého důvodu hrála asi desetiletá holčička, kterou její rodiče slíbili jejímu zachránci, ale teprve poté, co bude slečna Červená v rozpuku. Do té doby si mohou dávat pouze “dětskou pusu.” Je to úchylný. Vlk stál za to. Byla to prostě příšera a navíc (stejně jako všichni) zpíval. Podruhé a naposledy jsem se smál.

(Naštěstí) posledním příběhem bylo O dvanácti měsíčcích a to byla čistá nuda. Tvůrcům evidentně došly všechny nápady a tak se vše ubíjejícím způsobem opakovalo a jediným světlým bodem byli starci v lese. Možná jsem na chvíli usnul, ale vím, že pak byl konec a já děkoval bohu, že můžu jít domů.

Takže sečteno a podtrženo: jsem neuvěřitelně zklamán. Tohle rozhodně není cesta, kterou by podle mého měly české pohádky směřovat. Je mi hrozně líto, že mě i Svěrák zklamal.

Rok se s rokem sešel a Zdeněk Troška nám servíruje druhý díl skvělé podívané jménem Babovřesky. A opět nezklamal.

Na Babovřesky jsem šel do kina hned ze dvou důvodů. Prvním je masochistická touha vidět něco, o čem moc dobře vím, že mi z toho bude špatně. Druhým důvodem je, že jsem chtěl prostě vidět, jestli se tomu lidé budou smát.

První teze se ukázala jako pravdivá - z filmu mi opravdu bylo špatně. Je to děs, ale o tom později. Více mě děsí druhá premisa. Ukázalo se totiž, že se lidé opravdu smáli. Nechápu to, asi jsem jiný, ale zrychlený záběr na běžící babku mě prostě nebaví. Nebo stará bába na motorce. Proč se všichni smějí? Uchází mi snad nějaká hluboká myšlenka?

Nechci ani náhodou tvrdit, že jsem snad chytřejší než ostatní, nebo že ostatní jsou idioti, protože se tomu smějí, ale většina “humoru” všechen “humor” mi přišel neskutečně, omlouvám se za to slovo, debilní. Na druhou stranu, pokud se to lidem takhle líbí a smějí se mu, proč to má na ČSFD jen 30 %? Pokrytectví?

No a teď už k příběhu. Do Babovřesk přijíždí skupina hokejistů (kolikrát, sakra, musíte dostat pukem do hlavy, abyste kývli Troškovi na účast v takový ptákovině?) a místní babky je chtějí dát dohromady se svými vnučkami. To se ale nelíbí jejich klukům a tak se asi hodinu a půl děje něco hrozně nudného.

Zároveň na radnici přijíždí kontrolor z ministerstva financí. Ten má evidentně několik osobností, protože je chvíli hodný, chvíli zlý, pak zhulený, pak v pohodě a pak zase zlý a pak zase hodný a většinu času nudný.

Vůbec nechápu, proč ve filmu byli Dolanský s Vondráčkovou. Nic moc se od nich nedozvíte, snad jen, že se pořád milují a že jedou někam do Británie. Nejspíš proto, aby byli v titulkách. Zabitý čas.

V minulém díle mne pěkně štval product placement. V porovnání s “dvojkou” to však ani nestojí za řeč. Vlastně to celé vypadá jako reklama na Auto Mach. Všechno na co se podíváte má na sobě nějakou značku a občas to celé připomíná scénu z Truman show, kdy se někdo téměř usměje do kamery a řekne něco ve stylu: “Utírám si prdel toaleťákem značky Soft, ten je nejlepší!”