#domek

Když jsme sem přijížděli z letiště, celé městečko bylo pohádkově zasněžené, trochu mi připadalo, že se vracíme domů. I když jsme tu byli jen 3 měsíce na podzim, a náš pobyt rozhodně nebyl jen růžový a už vůbec né odpočinkový, přirostlo mi k srdci. Kompaktní s vším prostupující okolní přírodou a zároveň s lidmi co v něm žijí. Takový švédský lesní hobitín. Najdeš zde všechno, co potřebuješ k spokojenému žití, a tak ani necítíš potřebu, vydávat se dál než za humna. Nač taky? Když tam je podobné jezero, podobný les, hromada šutrů a podobný záliv, jako ten zdejší? To je výhoda švédské krajiny, je všude stejná, ale stejně krásná.

Do našeho domečku jsme přijeli okolo 10 večer, byla tma a zima až praštilo, asi jako celý následující měsíc, co jsme zde byli. Předsíňka, a pak jedna velká místnost s kuchyňským koutem, jídelním stolem, krbem, 2 křesly a postelí. A málem bych zapomněla na velice „luxusní“ koupelnu se smradlavým sprcháčem tadá. Až druhý den jsem si uvědomila hlavní výhodu našeho domečku. Když sedím v křesle u krbu, vidím naráz do 3 světových stran a když se trochu vykloním viděla bych i do té čtvrté. Můžu odsud pozorovat východ i západ slunce. Stačí, když otočím hlavu. Domek je obklopený zahradou s keři i vzrostlými stromy. V zimě je sice všechno holé, ale i tak je to pastva pro oči. Před okny „kuchyně“ jsou krmítka pro ptáky, takže je člověk může celý den pozorovat. Jejich denní režim mě uklidňuje, ráno a dopoledne sýkorky, vrabčáci, dlaskové, zvonci…odpoledne pak větší ptáci, vrány a straky. A taky sem chodí srnky. Hned druhý den jsme koukali na srnce, co si pochutnává na semínkách, co vyházeli ptáci z hnízda. V noci jsem pak zjistila, že si srnka ustlala na sněhu po keřem před našimi okny. Jo jsme ve Švédsku, říkala jsem si při tom pohledu. Tak tenhle domek, to je on, v něm se zkrátka cítím dobře. Vždy jsem radši venku než vevnitř, nerada trávím delší část dne uzavřená v jakékoliv budově. Ale tady se cítím, jako bych byla venku, akorát v teple…