#dobroty

1.      Bagetky

Když se řekne Francie, spoustu z nás napadnou bagety, sýry a víno. Ale co, vždyť to vše máme u nás taky! No jo, ony ale nejsou bagety jako bagety! Přesto, že pečivo normálně moc nejím, zde jsem nebyla schopna odolat. Alespoň jednou za čas ta, na povrchu křehká a křupavá, uvnitř nadýchaná, bagetka v mém jídelníčku nechyběla!

2.      Sýry

No, a k již výše zmíněným sýrům… Francouzské sýry?! To je kapitola sama o sobě! Brie, Camembert, Comté, Gruyère, Raclette, Tomme de Savoie, Chèvre…! A to ještě když si k tomu dáte nějakou tu marmeládku!

A jak se pak asi cítí takový milovník sýrů jako já? No samozřejmě, že jako v sedmém nebi!

3.      Slané máslo

Do slaného másla jsem se zamilovala už před třemi roky v Norsku. A o to více jsem pak trpěla v Česku, kde ho neseženete, ať se snažíte, jak se snažíte. A když jsem ho tedy úplnou náhodou objevila v chladícím boxu našeho oblíbeného (rozuměj nejvzdálenějšího, ale nejlevnějšího) supermarketu, moje srdce zaplesalo! Skoro se mi chtělo vykřiknout „Heuréka“!

4.      Quiches

Bez „kyšů“ už nějakou tu dobu nemůžu žít. Pamatuju si na své „kyšové poprvé“. Lahodný, zřejmě pórkový, koláč, který nám nachystala hostitelská rodinka poblíž městečka Castres během výměnného pobytu v roce 2009, se mi skutečně vryl do paměti. Od té doby jsem na něj nemohla přestat myslet, a tak se stal pravidelnou součástí našeho domácího jídelníčku. Experimentovala jsem, quiches byly na všechny možné způsoby… A pokaždé jsem se mohla utlouct! Tak si asi dokážete představit, jak to vypadalo, když jsem měla pod nosem ty pravé francouzské!

5.      Klobásky

Jakkoli jsem se doma všemožným klobáskám bránila, tady jsem neodolala. Celkově jsem se s uzeninami přestala kamarádit už docela dávno, protože mi nedělaly dobře. No jooo, ale kdo by odolal těm francouzským?! Třeba takovým těm oříškovým! A tak se ze mě znovu stal, alespoň občasně, KLOBÁSOŽROUT!

6.      Avokáda

Příznivá cena avokáda na farmářských trzích způsobila, že každý týden se v naší ledničce objevily alespoň čtyři kusy. Když si tedy vzpomenu na Francii a můj život tam, avokádo je s ním jednoznačně spojeno. Bylo takřka všude, ve všech jídlech doma vařených, skoro každý den… Ani tak se nám ale nepřejedlo!

(To jen ať je tu nějaká jedlícká fotka!)

La Douce France – Sladká Francie a její sladkosti…

7.      „Pany“ (Pain au chocolat)

Jo jasně, to máme v Čechách taky, říkáte si. No, ono jak se to vezme. Máme náhražku ze zmraženého polotovaru. Ale takový skutečný „Pan“, připravovaný panem pekařem Jean-Paulem, vytažený z trouby těsně před vaším příchodem, vás dostane do kolen. Díky větší porci másla v receptu našich skoro-sousedů se vám francouzský pain au chocolat téměř rozplývá na jazyku. A to ještě nebyla řeč o těch dvou proužcích čokolády!

8.      Francouzský jablečný koláč

Tak nějak jsem tušila, že Francouzi mají i výtečné jablečné koláče, ale nějak jsem na ně v tom všem množství mňamek pozapomněla, když jsem, již značně slintající, odjížděla na svůj Erasmus pobyt do Francie. Mou lásku k jablečným koláčům nakonec dovedla k dokonalosti moje nejdražší francouzská Marie, která koláč párkrát upekla na náš pravidelný čtvrteční oběd v organizaci REDA. A též mě ho naučila! Tak se na něj pravděpodobně můžete těšit na nějaké naší další společné akci!

Pozn. Mameka: „…a proboha Baru, proč nám ho doma někdy neupečeš… Sákryš!“

9.      Makronky

Kdo je ještě nezná, musí co nejdříve poznat! Makronky – hrající všemi barvami! Nevinně vypadající „piškotky“, které lehce křupnou, když do nich zaboříte své mlsné zoubky a pak se vám prostě rozplynou na jazyku. No, kdo by to čekal! A kdo by taky chtěl dát třicet korun za jednu?! Ale i tak, vyplatí se je alespoň ochutnat! Já už tomu ochutnávání neodolala nespočetněkrát a vám to vřele doporučuji!

10.  Palačinky – Crepes

Doma jsem často slýchala: „Nebudeme přece kupovat palačinky, vždyť ti je doma udělám skoro zadarmo!“ A jako joo, palačinky mám moc ráda, ale francouzské crepes jsou přeci jen trochu něco jiného. Ani prvních, ani druhých, se nejsem ochotna vzdát. (Pozn. Mameka: „No proto… Už jsem chtěla vyhlásit palačinkovou stávku!“) Ale když už jsme v té Francii, tak ať si pořádně užijeme těch místních! Tenčích, ale o moc větších! Mňam!

A něco málo ze zahraniční kuchyně, co též nechybělo v našem jídelníčku…

11.  M’semen

Už na začátku, když jsme začali chodit na pravidelné sobotní trhy v Angers, jsem si nemohla nevšimnout něčeho neobvyklého, lákavého, u jednoho stánku s pochutinami. Byl to M’semen! Jak jsme později zjistili, rodinka z Maroka zde prodávala různé tradiční dobroty, a to bychom nebyli my, abychom si nechali takovou příležitost k ochutnávce ujít! Vypadalo to tak trochu jako tlustší palačinka, ale naslano, s různými přidanými ingrediencemi. Moje nejoblíbenější byla ta s paprikou či se sýrem! Mohli jsme vidět, jak paní přímo před námi zpracovává těsto a následně placku smaží/opéká. Ještě horkou jsme ji pak dostali v alobalu. V mrazivých zimních měsících tak zahřála a zároveň zaplnila hladové žaludky svých mlsných majitelů – tedy nás! :D

12.  Kebab

A protože naše strava byla obecně výrazně bezmasá, potřebovali jsme jednou za čas tak trochu zhřešit (aneb předcházíme padání vlasů, viz mé minulé zkušenosti). Naším nejoblíbenějším hříchem v tomto slova smyslu se stal kebab v pannini s hranolky a pitím za 5 euro. (V podstatě též nejdostupnějším, alespoň co se týká financí…) Musím také zmínit obří porce, které nám dávali. Jedna porce nám většinou vystačila pro oba dva!

A tak jsme tedy alespoň jednou za čtrnáct dní navštěvovali náš oblíbený podnik v „rue Bress“ a dali si do nosu!