#0:25

Už tolikrát jsem měl strach. Několikrát to bylo bezdůvodně, z konce světa, který pořád nepřišel.

Po letech paniky z každé další události, která otřásla světem, jsem ve stavu, kde už se ani nemám jak bát, všechen strach jsem vyplýtval.

Na koroně. Na dvou válkách. Na teroristickém útoku v Teplárni. Hrozba střelbou na gymplu v Blavě.

Ještě nedávno byl můj největší strach zkouška z práva.

Už se nebojím, jen rezignovaně tlačím dlaně na víčka a potom jdu spát.

Dnes je zítra a zítra je státní smutek.

To bude den před Vánoci.

Kocogás közben persze megint rólad gondolkodtam. Eközben esett le, hogy mekkora csoda nekem az, hogy mégis itt maradsz. Az ezt megelőző 3 hónap (?) alatt talán azért volt egyszerű hanyagolnom téged, mert azt hittem, esélytelen hosszútávra terveznem veled.