AC_IV se podíval na holodinky. Zdálo se mu, že uběhla celá věčnost, ale pořád mu zbývala ještě hodina a půl. Poraženě se usadil a díval se ven. Nedaleko viděl malou planetu a v dálce hvězdy osvětlující krásnou temnou mlhovinu. Také zahlédl zvláštní načervenalé světlo, které neustále nabíralo na intenzitě. Po chvíli už šlo poznat, že se jedná o obrovskou zrezivělou loď s raketovými motory, což bylo zvláštní, jelikož raketové motory byly před 389 lety nahrazeny levnějšími a úspornějšími motory magnetickými.
„Lepší než se tady udusit,“ řekl si sám pro sebe. „Doufejme, že na té lodi někdo je a všimne si nás.“ Ozval/a se S.I.D.R.A.T.. AC_IV se zlekl, ale rychle se vzpamatoval a odpověděl. „Proč ses neozval/a dříve, jsme tady už víc než půl hodiny, myslel jsem si, že jsi spojen/a s lodí,“ Neozval/a jsem se, protože jsem aktivován/a jen hlasem,“ na odpověď na druhou otázku AC_IV nečekal, měl na mysli naléhavější věci. „Můžeš vyslat nouzový signál, nebo nějak jinak zvýšit šanci, že si nás všimnou?“ Pocítil záblesk naděje, který však S.I.D.R.A.T. rychle uhasil větou „To bohužel není možné, na nouzový signál má únikový modul energii jen v prvních 25 minutách.“ „Proč jsi mi tuto informaci nesdělil/a dřív, třeba, já nevím, před pěti minutama?“ V jeho vlase byla značná míra zoufalství. „Jsem hlasem aktivovaný automat, nezeptal jste se. Chcete si zahrát šachy na zkrácení čekání?“